Atlas

Společnost s ručením obmezeným Atlas působila od 1919; prvými společníky byli Eduard Nessel (* 1881 Praha, † ? ?) jako jednatel, dále JUDr. Josef Ort a Marie Ortová. Zprvu převážně knihkupecká firma s nepatrnou nakladatelskou činností (od 1921) se výrazněji rozvinula až koncem 30. let 20. století, kdy předsedou společnosti byl vedoucí funkcionář tiskových podniků Československé strany lidové Jindřich Hatlák (* 1886 Nové Benátky, dnes Benátky nad Jizerou, † 1970 Praha). Ediční program Atlasu formoval na přelomu 30. a 40. let organizátor katolických tiskových podniků, architekt a nakladatel Rudolf Mikuta, 1946–1947 byl vedoucím redaktorem nakladatelství Jaroslav Janouch. Do 1945 byl Atlas spolu s nakladatelstvím Kvádr personálně, ideově a pravděpodobně i ekonomicky spojen s tiskovou základnou lidové strany Českoslovanská akciová tiskárna (od 1940 Č. A. T., Českomoravské akciové tiskařské a vydavatelské podniky).

Vyšlo cca 60 titulů. – Nesoustavná nakladatelská aktivita knihkupectví v prvém období přinesla jen aktuální bytový zákon, text revue Karla Tobise a Járy Kohouta, reedici cenzurovaného románu Františka Zavřela a povídky Josefa Pacovského. Nový program představily od 1938 edice literatury faktu Životopisy vynikajících postav (1938–1939, red. Rudolf Mikuta; autobiografie Fjodora Ivanoviče Šaljapina a oslavný portrét generála Franka), Zrcadlo světa (1938, red. Rudolf Mikuta; Curt Riess: Neznámý Hollywood) a Hitlerovy zákony (1939; komentovaný překlad Norimberských zákonů) spolu s beletristickou edicí Dětské knihy Atlasu (1939, red. Vlastimil Komárek; Dawe Greenwood: Malý tulák Tomy). Po německé okupaci však nepokračovaly a nakladatelství zařadilo příručku pro hospodyně (adaptace z němčiny Běla Knopová), domácího lékaře (E. Graeff) a kuchařské předpisy (Anna Kuklová). Beletrie se zprvu omezila na oddechové čtivo v sešitové románové edici časopiseckého typu Čtení pro ženy (1939–1944, red. Vlasta Sísová), distribuované převážně mimo knihkupeckou síť. Do standardní knižní nabídky zařadilo nakladatelství od 1941 rovněž především příběhy pro ženy a rodinné romány. Původní tvorbu (mj. Helena Dvořáková, Marie Hollerová, Jova Patočková, Milena Balcarová, Josef Teichman) doplnily překlady z němčiny (Gertrud Wickerhauserová, Heinz Waterboer), norštiny (Sigrid Boová, Synnöve Christensenová) a po válce i ze švédštiny (Alice Lyttkensová) a angličtiny (Ruth Feinerová). Od 1944 rozšířila programové spektrum kulturněhistorická pragensia (Antonín Novotný), po 1945 politická publicistika (Helena Koželuhová) a náboženské stati jak v edici Duchovní vinice (1947–1948; autoři Konstantin Miklík a Bedřich Vašek), tak mimo řady (válečné projevy kanovníka Bohumila Staška a papeže Pia XII, úvahy Jana Evangelisty Urbana). Původní beletrie pokračovala mj. prózou Václava Kaplického, detektivkami Evy Hertlové (pseud. Birdie May) a Heleny Koželuhové, dívčím románem Evy Lyžinové a povídkami pro mládež Václava Deyla. – Grafickou úpravu řídil sochař Miroslav Šelbický, na ilustracích a výzdobě knih se nejvýrazněji podílel Vojtěch Kubašta, dále spolupracovali Josef Novák, František Procházka, Josef Liesler, Jan Konůpek, Richard Lander, Vladimír Koukl, Adolf Zábranský, Stanislav Ulman aj. Knihy tiskla především Českoslovanská akciová tiskárna (pak Č. A. T., Českomoravské akciové tiskařské a vydavatelské podniky), kterou po 1945 vystřídaly četné jiné pražské i mimopražské firmy.