Edvard Fastr

Syn mlynáře v Oslošachteckém mlýně na Vrchlici Edvard Fastr (* 1877 Kutná Hora, † 1955 Praha) se po měšťanské škole v Jindřichově Hradci vyučil knihařem, sazečem a knihkupcem u kutnohorské firmy Karel Šolc. Pracoval jako sazeč a metér v pražských tiskárnách V. Kotrba a Družstvo Vlasť a po absolvování obchodní školy jako korektor a účetní faktor u firmy Edvard Leschinger. Koncem 1903 koupil od Otakara Juliše knihkupectví v Jaroměři, počátkem 1904 získal knihkupeckou koncesi a 1908 zahájil příležitostnou nakladatelskou činnost. 1910 v Jaroměři spolupořádal vzlet letadla aviatika Jana Kašpara, 1911 prodal knihkupectví Aloisi Šmahelovi a z konkurzní podstaty koupil tiskárnu a knihkupectví Aloise Neuberta v Jilemnici. 1912 prodal závod Antonínu Baumgartnerovi a od Otomara J. Bukače koupil zadlužené knihkupectví v Lounech. Po 1. světové válce, během které sloužil v Litoměřicích, se zapojil do veřejného života (po 1919 působil v lounském obecním zastupitelstvu, 1922–1923 byl starostou města). 1929 prodal knihkupectví a věnoval se jen nakladatelství. 1938 přesídlil s prosperujícím podnikem do Prahy (užíval název Fastrovo umělecké nakladatelství a mapový atelier), kde 1939 získal nakladatelskou koncesi pro Smíchov. 1942 změnil firmu na veřejnou obchodní společnost (společnicí byla manželka Anna Fastrová). O dětství a mládí Edvarda Fastra psala Marie Vondrová-Fastrová v beletrizované rodové kronice Paměti z Fastrova mlýna (Brno 1948).

Celkem vyšlo cca 90 titulů knih a cca 200 kartografických dokumentů. – Fastrova nakladatelská produkce v Jaroměři a Jilemnici se omezila na příležitostné brožury k oslavě panovníka (Jan Třeštík), regionální průvodce (Fastrův illustrovaný průvodce po českém severovýchodě, Bucharovy výlety do Krkonoš) a turistické mapy severovýchodních Čech, především Krkonoš, od pedagoga průmyslové školy v Jaroměři Adolfa Řeháka. Beletrii zastoupil jen Antonín Pochop krkonošskými povídkami. V Lounech vznikla v intencích předchozího zaměření edice Fastrův průvodce (1913), která však po úvodním svazku (Čeněk Chyský: Hory Orlické) nepokračovala. 1. světová válka narušila ambiciózní projekt s kresbami Jaroslava Šetelíka Fastrovy monografie českých měst (1913–1922; vyšly jen Kutná Hora a Louny s texty Aloise Tilla a Václava Prokeše, později už mimo edici skromnější Domažlice a Chodsko od Jana Vrby). V kartografické produkci vycházely od konce 20. let kromě turistických map a plánů především soubory Fastrovy podrobné kolorované mapy politických okresů Československé republiky (od 1928, některé kreslil Karel Nový) a Fastrovy automapy ČSR (asi od 1929). Knižní produkce se po prodeji knihkupectví zaměřila na publikace pro děti a mládež s výrazným výtvarným doprovodem. Na leporela a obrázkové knížky pro nejmenší děti (mj. Antonie Sandholzerová-Urbanová, Leontina Mašínová, Marie Hovorková-Naumanová a Josef Kubička s cyklem o šotkovi Jarabáčkovi) navázala od poloviny 30. let též literatura pro mládež, zejména dívčí četba (Pavla Moudrá, Quido Maria Vyskočil, Vlasta Javořická, Pavel Sula, Jana Maříková, Marie Slabyhoudová aj.). S bohatým ilustračním doprovodem vycházely klasické i moderní pohádky (mj. Karel Jaromír Erben, Božena Němcová, Julie Brožová-Malá, Jiří Kajer; opakovaně s různými ilustracemi Broučci Jana Karafiáta a Babička Boženy Němcové). Pražský repertoár rozšířily populární zdravovědné příručky (Miroslava Klímová-Fügnerová), po 2. světové válce i učebnice ruštiny (Josef Forejt), angličtiny (Hana Němcová) a grafologie (Josef Petera). Filozofické eseje (Emil Svoboda, Inocenc Arnošt Bláha) vycházely v edici Nový život (1947–1948, red. Albert Pražák). Jen výjimečně zařadilo nakladatelství poezii pro dospělé (Libuše Hájková, Jaroslav Nauman pod pseud. Jaroslav Horný, Emanuel Jindřich Popera). Intenzivní kartografická produkce v pražském období rozšířila záběr na politické a správní mapy států i větších územních celků (kreslili je především Jaromír Janka a Karel Kuchař; za války vycházela značná část mapové produkce v němčině).  – Dominantní výtvarnou spolupracovnicí nakladatelství byla autorka idealizujících barevných ilustrací a dekorativní výzdoby Marie Fischerová-Kvěchová (s její výzdobou vyšel v několika vydáních i populární rodičovský deník Můj památníček). Na tradicionelním ilustračním doprovodu knih pro děti a mládež se dále podíleli mj. Václav Malý, Josef Wenig, Václav Čutta, Jan Goth, Rudolf Mates, Artuš Scheiner a B. S. Urban, soudobým pojetím přispěli Karel Svolinský a Cyril Bouda. Po firmě V. Nejedlý v Jaroměři, vlastní tiskárně v Jilemnici, lounské tiskárně Gottschalk a Štěpán a pražských tiskárnách Josef Kolanda a F. Tocl (mapy) ovládly s nástupem ilustrované dětské četby tisk Průmyslová tiskárna, Impressa, Unie a V. Neubert a synové v Praze, J. Otto & Růžička v Pardubicích a Polygrafie v Brně.