Petr Frank

Zakladatel tiskárny Jan Karel Frank (* 1823 Knovíz u Slaného, † 1887 Tábor) se vyučil u Františka Jeřábka ve Slaném a další praxi získal v táborské Landfrasově tiskárně a v několika pražských závodech. 1849 zřídil a pak vedl tiskárnu Ferdinanda Schönfelda v Mostu, od 1859 byl faktorem v jindřichohradecké tiskárně A. J. Landfras a 1861 se ujal řízení její filiálky v Táboře. Pobočku spolu s firemním knihkupectvím si vzápětí pronajal a pod označením A. J. Landfras a syn (J. Frank), později jen J. Frank k ní 1863 připojil i skromné nakladatelství. 1866 získal tiskařskou koncesi a 1867 otevřel v Táboře novou tiskárnu J. K. Frank (též Jan K. Frank). Jeho syn Petr Frank starší (* 1852 Most, † 1921 Tábor) se vyučil u otce, 1887 po jeho smrti převzal podnik a pokračoval pod firmou P. Frank. 1904 tiskárnu přestěhoval do vlastní budovy, zmodernizoval ji a přes značné finanční ztráty, způsobené nedobytnými pohledávkami za tisk, zejména pro nakladatele Václava Krause, dále rozvíjel. Od 1921 firma pokračovala za odborného řízení Petra Franka mladšího (majitelkou se stala vdovským právem jeho matka Marie Franková). Petr Frank mladší (* 1901 asi Tábor, † 1979 asi Tábor) převedl 1925 koncesi na své jméno, tiskárnu převzal a dále vedl pod firmou Petr Frank. Osobně se soustředil na akcidenční sazbu a knižní typografii; jako člen táborské amatérské Intimní scény tiskl a graficky upravoval zejména její plakáty a publikace i soukromé tisky režiséra tohoto divadla, zubního lékaře Otto Sterna. Asi 1951 byla tiskárna znárodněna a organizačně přiřazena nejprve k závodu ve Stráži nad Nežárkou, později k Jihočeským tiskárnám v Českých Budějovicích. Její bývalý majitel v ní pracoval jako strojní sazeč až do poloviny 70. let. – Po restituci počátkem 90. let 20. století obnovil vnuk Petra Franka mladšího David Frank 1992 firmu pod názvem Frankova tiskárna Tábor, 2010 však podnik definitivně zanikl.

Vyšlo cca 30 titulů. – V dubnu 1864 založil Jan Karel Frank regionální týdeník Tábor, který pak vycházel nákladem majitelů tiskárny (redigovali jej postupně J. K. Frank, Petr Frank starší a jeho bratr Ludvík Frank) až do 1910, kdy jej převzala mladočeská strana. Pro nedostatek odběratelů zanikly po ročním vycházení dva další projekty J. K. Franka – humoristický časopis Jiskry (1868) a beletristický Lužničan (1869). Občasná knižní produkce J. K. Franka a Petra Franka staršího představila od 1863 do 90. let 19. století učebnice a příručky regionálních pedagogů (Václav Křížek, Jan Mašek, Jan Formánek Činoveský jako J. Č. Formánek), komentovaný otisk staročeské písně (Karel Novák), vlastivědné publikace (Antonín Drachovský) a praktické návody i odborné stati z různých oborů (Karel Šafránek, Hynek Vilém Burian, Jan Třeštík, Antonín Červený). Až koncem 30. let 20. století se po delší přestávce k nakladatelství vrátil Petr Frank mladší. Kulturně historicky zaměřená Jihočeská edice (1939–1940, red. Vladimír Havel) soustředila v nakladatelově grafické úpravě drobné příspěvky k životu a dílu výtvarníků Richarda Laudy a Václava Mařana a literátů Jaroslava Marii a Jiřího Mařánka. Samostatně vyšlo po výpravné knížce o bechyňské keramice (Vladimír Havel) jen několik nesourodých titulů, mj. humoristická aktovka (J. V. Habr), přírodopisné stati a lesnické příručky (Bedřich Fürst, František Vodička, Jan Svoboda) a česko-ruská konverzace (Jan Svoboda). Nakladatelství uzavřel asi počátkem 1949 nedatovaný soukromý tisk (báseň Raymonda Datheila v překladu Adolfa Kroupy a s grafikou Zdenka Seydla).