František Erbert

Knihtiskárna s nakladatelskou produkcí v Hořicích

Nakladatelská působnost 1929–1948

František Erbert (* 1891 Horní Brusnice u Dvora Králové nad Labem, † 1970 Nová Paka) se vyučil 1911 tiskařem v hořické knihtiskárně Fr. Jar. Plašil, v níž pak zůstal zaměstnán. Za 1. světové války byl mobilizován, na ruské frontě padl do zajetí a vrátil se jako československý legionář. 1928 převzal Plašilovu tiskárnu a 1929 po získání knihtiskařské koncese ji převedl na své jméno. Od října téhož roku vydával nepolitický čtrnáctideník Hořické noviny s převahou historických, národopisných a vzpomínkových statí a informací o spolkových, společenských a kulturních akcích. Na vystřihování v něm vycházely hořické kronikářské záznamy od Josefa Řeháka a obdobné zápisy z historie Ostroměře od Pavla Krejčího. Časopis zanikl v červnu 1934 uprostřed 6. ročníku; nedokončeny zůstaly rovněž obě knižní přílohy. K tiskařským zakázkám pro regionální korporace a autory připojila tiskárna i několik knižních titulů vlastního nákladu. Souběžně s produkcí tiskárny František Erbert od 2. poloviny 30. let 20. století tiskl a s proměňujícím se okruhem spolupracovníků vydával bibliofilie a pamětní tisky. 1941 se rovněž podílel na hořické výstavě knihtisku. 1950 byla tiskárna znárodněna a následujícího roku zrušena. Její bývalý majitel pak údajně ještě pracoval v turnovské tiskárně, kterou řídil jeho syn.

Celkem vyšlo cca 30 titulů. – Sporadická nakladatelská produkce Erbertovy tiskárny, zahájená záznamy válečných vzpomínek 1866 a 1914–1918, pokračovala drobnými prózami hořického sochaře a pedagoga Franty Haňáka a regionálními turistickými průvodci. Do knihovničky „četby pro nejmenší čtenáře“ Tulipánek  (1943–1948) zařadil malíř Jaroslav Vodrážka ilustrovaný cyklus svých vzpomínek a pohádek s komentovanými ukázkami dětských kreseb. Po 2. světové válce vyšly politické projevy předsedy hořického Místního národního výboru Františka Krajčíra, vyučeného knihkupce a pozdějšího komunistického politika, a verše Heleny Rudlové. – Bibliofilie vydávali spolu s Františkem Erbertem především Emil Beneš z Hořic a Josef Jiřička z Jičína, a to zprvu anonymně pod záštitou hořických legionářských organizací a dalších sdružení. Na edici Dokumenty (1937–1938) s výběrem projevů Edvarda Beneše, T. G. Masaryka a Milana Hodži (formálně vyšly nákladem Československé obec legionářské, Obce přátel legionářů, Masarykovy letecké ligy a místní skupiny Družstevní práce) navázaly pamětní tisky Mrtví mluví (1939) s verši Jana Nerudy a Viktora Dyka, kryté hořickým Národním souručenstvím (jako „Hořická edice NS“) a distribuované též do místních škol. V dalších bibliofiliích již vydavatelé, jejichž počet u jednotlivých titulů kolísal, uváděli svá jména. Základní trojici doplnil především Jan Hakl (i jako knihař a kaligraf), někdy se připojili Josef Říha z Hořic, Franta Erbert (zřejmě tiskařův syn František Erbert mladší), Josef Benda z Kopidlna a Ludmila Šalounová z Nové Paky. V programu edice Odkazy (1940–1946) dominoval Karel Hynek Mácha (mj. dvěma různými vydáními Máje a máchovskou statí Miloslava Novotného), jehož doplnili Vladislav Vančura, Karel Jaromír Erben s regionálně zaměřeným doslovem hořického pedagoga Josefa Špringera, Jan Neruda, Rainer Maria Rilke v překladu Jiřího Konůpka a Petr Bezruč. V edici Vesna (1943–1946) vyšel Karel Mahrla (verše o Máchovi), Jiří Konůpek (jinotajná poezie) a po válce Karel Jaromír Erben. – K výzdobě byli přizváni výtvarníci spjatí původem či působením s širším regionem (Karel Dlabola, Karel Vik, Josef Života, František Koubek, Jaroslav Šulc) i další umělci (Emanuel Frinta, Jan Konůpek, Ludvika Smrčková, Josef Solar, Karel Štika, Jaroslav Vodrážka a Richard Lander). Některé tituly vyšly s obměnami tiráže pro jednotlivé spoluvydavatele, případně s variantami výzdoby. Mimo edice vydal František Erbert soupis exlibris Richarda Landera, nerealizován zůstal chystaný tisk s dřevoryty Oldřicha Suchoradského.

Literatura a prameny: Josef Stejskal: Máchův Máj v edici Odkazy, Zprávy Spolku českých bibliofilů v Praze, 1981, č. 4, s. 129–130. ■ Městské muzeum a galerie Hořice, Bibliotheca Hořicensis; Státní okresní archiv Jičín.

Související osobnosti

Působiště

Hořice

Obrazová dokumentace

Heslo bylo naposledy změněno 06.07.2014 16:57

E