Fr. Radoušek

Uherskohradišťskou knihtiskárnu Karla Handla (předtím L. R. Kráčelíka) koupili 1895 společníci Alfréd Halla a František Chrastina, oba bývalí zaměstnanci tiskárny Lambert Klabusay v Holešově. Koncem 1896 se František Chrastina odstěhoval do Valašského Meziříčí a společníkem Alfréda Hally se stal sazeč František Radoušek (* 1869 Přerov, † 1942 Přerov), který se vyučil a pak byl zaměstnán v přerovské Knihtiskárně a kamenotiskárně. Nová společnost Halla a Radoušek rozšířila 1898 podnik o knihkupectví, které získala v konkurzu po Antonínu Zavřelovi (původně od 1885 filiálku olomoucké firmy Ed. Hölzel, kterou Zavřel převzal 1894). 1901 se společnost Halla a Radoušek rozešla. Halla odešel do Tišnova a František Radoušek se osamostatnil, získal knihkupeckou a tiskařskou koncesi na své jméno, založil knihkupeckou filiálku v Bystřici pod Hostýnem a v Uherském Hradišti rozvinul při svém podniku i nakladatelství. (Užíval též firemní označení Slovácká knihtiskárna a knihkupectví a jeho varianty.) V srpnu 1906 prodal uherskohradišťské knihkupectví Družstvu Učitelského knihkupectví a na přelomu 1906 a 1907 i knihtiskárnu sazeči Karlu Novotnému. Vrátil se do Přerova, kde koncem 1906 získal knihkupeckou koncesi, zaměřil se však především na nakladatelství (užíval označení Radouškovo nakladatelství). Jako aktivní činovník Sokola byl v listopadu 1914 na anonymní udání zatčen, v únoru 1915 odsouzen k 8 letům těžkého žaláře pro spoluvinu na velezradě a vězněn v Komárně. Po 3 letech byl amnestován, odveden do armády a zařazen do pracovní setniny v Opavě. Po propuštění v dubnu 1918 jen s obtížemi obnovoval činnost. Nakladatelství ukončil 1920 a pokračoval jako knihkupec; do konce 30. let provozoval i malou tiskárnu. Po jeho smrti vedla skomírající závod vdovským právem jeho druhá manželka Františka Radoušková (roz. Stoklásková).

Celkem vyšlo cca 25 titulů. – Po historické stati Vincence Praska, vydané 1900 firmou Halla a Radoušek, rozvinul intenzivnější nakladatelskou činnost Radoušek až po svém osamostatnění. Sbírka pomocných knih učitelských (1905–1907) přinesla rozvrhy učiva (L. Knésl, Alois Menšík), stať o pokračovacích školách (Eduard Srb) a historický kalendář (Josef František Urbánek). Mimo edici vyšly časová reportáž z rusko-japonské války, právní a správní příručky (Eduard Srb, Jan Trapl), průvodce po Buchlově (Karel Jaroslav Obrátil), mravoučný spisek pro mládež (František V. Kodym) a lidová učebnice němčiny (František Vymazal pod pseud. Prokop Silný). Regionální zakotvení produkce přesáhly obsáhlé Dějiny prostituce (1905, autor Pierre Dufour pod pseud. Paul Lacroix) v anonymním překladu Karla Jaroslava Obrátila. Obrátil rovněž uspořádal a úvodem opatřil výbor z díla Karla Havlíčka Borovského Havlíčkova čítanka (1906). Knižní uherskohradišťskou produkci doplnil Radoušek reprodukcí obrazu Adolfa Liebschera Anděl strážný v trojí cenové nabídce podle kvality zarámování. 1906 založil a krátce vydával nacionalistický týdeník Nová Slovač (redaktorem byl Rudolf Vaněk), ale již od  2. pololetí 1. ročníku převzal časopis Politický spolek pokrokový pro Slovácko. Až v Přerově vyšla básnická prvotina uherskohradišťského učitele Bedřicha Beneše Buchlovana (1907, pseud. Ben Walther) a později též překlad humoristické prózy Uličníkův deník (anonymně; autorka Metta Victoria Fuller Victorová) z angličtiny. Pro školy vydal Radoušek nástěnné tabule s kalendáriem českých dějin od Vítězslava Opluštila. Jádrem přerovského programu se však stalo pokračování „čítanek“ podle Obrátilova modelu. V rychlém sledu následovaly Husova čítanka pro lid (1907, uspořádal Karel Jaroslav Obrátil), Čítanka Komenského (1908, Karel Wolf Želichovský), Tolstého čítanka (Karel Kolman), Macharova čítanka (1908, sestavil sám autor s úvodem Jaromíra Vávry; kniha byla v březnu 1912 konfiskována a téhož roku imunizována, znovu byla konfiskována 1915), Horkého čítanka (1909, uspořádal autor, úvod Gustav R. Opočenský), Nerudova čítanka (1909, Zdeněk Kobza) a Čítanka Boženy Němcové (1911, Vincenc Vávra). Některé čítanky vyšly v dalších vydáních, dílem jen obálkových. V 10. letech 20. století soustředil nakladatel zbytky nákladů i další vydání čítanek do nepřesně číslované řady Radouškova knihovna. Spolu s nimi nabízel též v „novém“ (obálkovém) vydání antiklerikální prózu Adolfa Šustra (Schustera) Na vinici Páně (údajně konfiskovanou a vzápětí uvolněnou), kterou převzal od jejího původního nakladatele Jaroslava Hončíka. Čítanky z prací dalších autorů v Obrátilově redakci vydával od 1919 nakladatel Otakar Sobek nejprve v Přerově, pak v Brně. – Po prodeji vlastní uherskohradišťské tiskárny tiskl Radoušek nejčastěji v Přerově (Knih- a kamenotiskárna společenstva, Bartheldý a spol., E. Dobrovolný aj.) a v Praze (Edvard Leschinger). Čítanky vycházely brožované na obyčejném nebo lepším papíru, případně vázané v jednotně řešených nakladatelských vazbách (s raženým portrétem spisovatele) z knihařství Jos. Letfus v Přerově.