Ferdinand Sukaný

1906 ustavili uherskohradišťští učitelé Karel Jaroslav Obrátil, Bohumil Sobotka a Hynek Lilek Družstvo Učitelského knihkupectví s programem založení specializované firmy zaměřené na potřeby učitelstva. Převzali knihkupectví Františka Radouška, který odcházel do Přerova, protože však nenalezli vhodnou právní formu nového podniku, svěřili jeho provoz odborným knihkupcům a sami zůstali tichými společníky. Učitelské knihkupectví zprvu vedl bývalý účetní firmy L. R. Kráčelík Alfréd Kiesswetter, který si 1907 opatřil knihkupeckou koncesi. Již koncem 1908 však z podniku odešel, aby počátkem 1909 založil vlastní závod. Jeho nástupcem v Učitelském knihkupectví se v prosinci 1908 stal Ferdinand Sukaný (* 1885 Havřice u Uherského Brodu, † 1939 Uherské Hradiště). Vyučil se u firmy F. Hložek v Uherském Brodě a před příchodem do Uherského Hradiště působil v pražských závodech A. Reinwart, Gustav Francl a Josef Springer. V březnu 1909 získal knihkupeckou koncesi a asi od 1912 byl jediným majitelem firmy, kterou uváděl nejčastěji jako Ústřední knihkupectví českého učitelstva na Moravě Ferdinand Sukaný, po 1918 jen pod svým jménem. Podle dobové inzerce se kromě knihkupectví zaměřil na prodej obrazů a reprodukcí moravských malířů (mj. Joža Uprka, Antoš Frolka, Marie Gardavská) a na vydávání slováckých pohlednic. Byl rovněž přísežným znalcem pro knihkupectví a příbuzné obory při uherskohradišťském krajském soudu. Od 1915, kdy byl povolán do armády, podléhal závod po dobu války obchodnímu dozoru papírníka a knihaře Františka Petroie. Po smrti Ferdinanda Sukaného 1939 vedla knihkupectví vdovským právem Eleonora Sukaná (* 1880 Bzová, dnes Bojkovice-Bzová, † 1956 Uherské Hradiště).

Vyšlo cca 7 titulů. – V prvých letech převzala firma do komise (distribuce) dva knižní tituly, které vydali svým nákladem učitelé Bedřich Beneš Buchlovan (satirické verše pod pseud. Ben Walther) a Alois Menšík (sociální prózy a verše pod jménem A. Em. Menšík). I ve vlastní nakladatelské produkci se v souladu se záměrem svých zakladatelů věnovala tvorbě regionálních pedagogů. Po sbírce veršů (Jaroslav Vosyk), učebné pomůcce (Václav Klos) a protiklerikální brožuře (učitel a sokolský pracovník Rudolf Bedřich Mácha pod pseud. M. Slovák) založila „ knihovnu pro mládež“ Voničky (1913–1914, red. Bedřich Beneš Buchlovan). V grafické úpravě a s dekorativní výzdobou Josefa Hodka měla být vzorovou edicí pro děti a mládež, po prózách Bedřicha Beneše Buchlovana, Pavla Suly a Jaroslava Batíka však její pokračování přerušila 1. světová válka. Výběr z folklorních barevných fotografií, které vycházely v sérii pohlednic Obrázky ze Slovácka, sestavilo nakladatelství do podoby leporela (1912). Další pohlednicovou produkci se slováckou tematikou se až na výjimky (reprodukce obrazů Josefa Šnajderky a Karla Supa) nepodařilo spolehlivě doložit.