Jar. Strojil

1909 odkoupila nově utvořená komanditní společnost Knihtiskárna Klofáč a spol., jejímž majitelem byl národně-socialistický politik Václav Klofáč a prokuristou a ředitelem Jaroslav Strojil, přerovskou knihtiskárnu Bartheldý a spol. Téhož roku se firma reorganizovala ve veřejnou společnost Strojil a spol., 1910 získal Strojil tiskařskou koncesi a 1911 Klofáč ze společnosti vystoupil. Nový majitel Jaroslav Strojil (* 1878 Malenovice, dnes Zlín-Malenovice, † 1934 Přerov) se 1892–1896 vyučil knihtiskařem u firmy Lambert Klabusay v Holešově a pracoval v Kroměříži, v Polné a v Rokycanech, kde se 1901 oženil. 1906–1909 byl technickým ředitelem a zodpovědným náměstkem Tiskárny národně sociálního dělnictva v Praze. Firma, od 1911 s názvem Jar. Strojil, se navzdory místní konkurenci úspěšně rozvíjela a 1913 se přestěhovala do vlastních prostor, které byly 1922–1924 rozšířeny a nákladně přestavěny. Pro Tiskařské a vydavatelské družstvo tiskla od 1910 do 1919 regionální týdeník, později deník Přerovský obzor (od 1918 Obzor), v 1. polovině 20. let se spolu s firmou Ant. Strojil v Praze-Vršovicích (možné příbuzenství majitelů nebylo zjištěno) podílela na tisku většiny publikací pražského Památníku odboje. Jaroslav Strojil působil v profesních korporacích (byl mj. funkcionářem Svazu grafických grémií), ve správě města (v obecním zastupitelstvu a v městské radě) i v přerovských spolcích (především v pěvecko-hudebním spolku Přerub). 1927 přistoupili do firmy zakladatelova manželka Antonie Strojilová a jako prokurista jeho starší syn Vladimír Strojil (psal se Vladimír M. Strojil; * 1905 Rokycany, † 1961 Orlová), který absolvoval 5 tříd gymnázia a 1920–1924 se vyučil sazečem v otcově tiskárně. 1923–1924 studoval na Technikum für Buchdrucker v Lipsku, kde též navštěvoval univerzitní přednášky z estetiky hudebního a divadelního umění a na konzervatoři studoval hru na klavír. Po návratu 1925 se intenzivně účastnil přerovského kulturního života, zejména ve spolku Přerub a v ochotnickém souboru Tyl, kde působil jako dramaturg a režisér. Publikoval též divadelní hry, povídky, básně a fejetony. Po úmrtí Jaroslava Strojila 1934 se společníkem podniku kromě vdovy a Vladimíra Strojila stal zakladatelův mladší syn Jaroslav Strojil (* 1913 Přerov, † 1983 Olomouc), který však 1939 z firmy vystoupil a věnoval se obchodu se smíšeným zbožím v Brodku u Přerova. Vladimír Strojil rozšířil podnik o nakladatelství, jehož produkci od 1942 svěřil do generální komise brněnskému nakladatelství a knihkupectví Antonín Oliva. V srpnu 1945 byla na firmu po udání Vladimíra Strojila pro kolaboraci uvalena prozatímní národní správa, která však byla již v září téhož roku na základě svědectví o jeho zapojení do odbojové skupiny hasičské jednoty odvolána. V březnu 1948 byla národní správa obnovena a v listopadu téhož roku byla tiskárna zestátněna. 1950 se stala součástí národního podniku Moravskoslezské tiskárny v Olomouci, 1958 přešla do podniku Tisk, knižní výroba v Brně. Vladimír Strojil, který byl nucen z tiskárny odejít, působil 1949–1958 jako herec, režisér a dramaturg divadel v Olomouci, v Šumperku a v Českém Těšíně, 1950–1960 byl skladníkem v Přerovských strojírnách a krátce před smrtí kulturním referentem dolu Žofie v Orlové. – 1993 byla tiskárna vrácena v restituci potomkům Vladimíra Strojila a pokračuje v činnosti pod firmou J. Strojil s. r. o.

Vyšlo cca 45 titulů. – V počátcích svého působení vydala tiskárna literární přednášku Jiřího Mahena (pseud. H. Lang), protialkoholní verše Františka Parolka (pseud. Satyr-Féz) a populárně-naučný výklad zeměpisných objevů (Rudolf Vanýsek). V měsíčníku Sborník českého studentstva na Moravě a ve Slezsku (později jen Sborník českého studentstva; vycházel od října 1917 a zanikl 4. číslem 2. ročníku koncem 1918,  zodpovědným redaktorem byl Leopold Srovnal) publikoval široký okruh přispěvatelů, převážně pseudonymních, verše, prózy, stati o literatuře, filozofii, umění a příspěvky ke společenským otázkám, zejména k organizaci středoškolského studentstva. Později se Jaroslav Strojil nakladatelství již nevěnoval a soustředil se na zakázkové tiskařství. Teprve 1936 vydala tiskárna aktuální příručku protiletecké ochrany (František Leitl-Hradský). Od konce 30. let pak nesourodá produkce přinesla mj. příspěvky k historii i současnosti regionálního výtvarnictví (Florian Zapletal, Bohuš Vybíral), geodetickou studii (Jaroslav Hruban), matematické tabulky (Václav Cejpek a František Jedlička) a učebnici leteckých motorů (Leon Fismol). Na zastavený odborný časopis Školský rozhled (vydával jej 1937–1942 v Praze Jiří Matoušek) a jeho edici navázala drobnými pedagogickými příručkami Knižnice Školského rozhledu (pak s názvem Školský rozhled, 1943–1944; autoři mj. Václav Deyl a Václav Mostecký). V nevýrazné beletrii převážily knížky pro děti a mládež od soudobých pohádek (Otakar Haering) přes povídky (Inocenc Horák), výchovný román pro chlapce (Josef Masopust) až po německý dobrodružný příběh z Afriky (Hermann Freyberg). Mravoučnými prózami pro dospělé přispěli Alois Vojkůvka a František Filip, regionálním historickým románem F. K. Jesenský (vl. jm. Ferdinand Keck), verši mj. Vojtěch Šarše a Stanislav Osterzí. Několik příležitostných tisků vyšlo k přerovským kulturním akcím spjatým s tiskařstvím, v jejichž organizaci se Vladimír Strojil osobně angažoval. K Výstavě černého umění 1940 vydala firma mj. Krále Lávru Karla Havlíčka Borovského, k  výstavě a sjezdu knihtiskařů 1947 dialog o typografii Vladimíra Strojila, verše Valerije Brjusova v překladu O. F. Bablera a politické stati Františka Palackého. Jako své soukromé tisky rozesílal Vladimír Strojil drobné novoročenky (mj. s vlastními verši). – Ve 40. letech ilustrovali několik titulů František Kucián a Vladimír Babula.

1939 se Vladimír Strojil pokusil rozšířit své nakladatelské působení do Prahy. Na koncesi, pronajatou pravděpodobně od Ladislava Kropáče, společníka knihkupecké a nakladatelské firmy Kropáč & Kucharský, založil nakladatelství Tvář, v němž však z naznačeného edičního záměru vyšla v červnu 1939 jen aktuální protižidovská agitka Jaroslava Veverky s ilustracemi Karla Rélinka (edice Březen, řada 1).