Jaroslav Salivar

Jaroslav Salivar (* 1902 Košíře, dnes Praha-Košíře, † 1969 New York, USA) se 1917–1920 vyučil knihkupcem u firmy Otto Girgal (1918–1920 absolvoval pokračovací knihkupeckou školu), pak pracoval u různých pražských firem. Po návratu z prezenční vojenské služby 1926 otevřel z věna manželky v Praze-Košířích knihkupectví, které 1928 přenesl na Malou Stranu. Souběžně se pokusil i o nakladatelství, které později působilo postupně v Praze-Bubenči a v Dejvicích. 1931 byl na firmu prohlášen konkurz a Salivar byl střídavě bez zaměstnání, střídavě pracoval jako obchodní zástupce několika nakladatelství. Ve 30. letech byl opakovaně stíhán pro drobné podvody a zpronevěry, 1940 byl krátce vězněn gestapem. 1941 obnovil samostatnou činnost a za válečné nakladatelské konjunktury ji úspěšně rozvíjel (1942 otevřel reprezentační knihkupectví v Celetné ulici, prokuristou firmy se stal zkušený knihkupecký pracovník Joža Malý), v oboru však byl pokládán za nedůvěryhodného partnera. 1946 byl odsouzen pro pomluvu knihkupce a nakladatele Alexandra Storcha k pokutě a omluvě. Koncem 1948 byl do jeho podniku dosazen zmocněnec Ministerstva informací, v lednu 1948 zabrala knihkupectví Mladá fronta, v červenci 1949 byl odsouzen k ročnímu vězení pro pobuřování. Po odpykání trestu pobýval na Slovensku a pravděpodobně počátkem 1951 odešel do exilu. Po pobytu v rakouském uprchlickém táboře se 1952 vystěhoval do USA. – Salivarův příběh inspiroval Josefa Škvoreckého k povídce Můj táta haur a já (Plamen 3, 1961, s. 146–152; knižně poprvé v souboru Babylónský příběh a jiné povídky, 1967, s. 40–61).

Vyšlo cca 35 titulů. – Nesoustavnou nakladatelskou produkci Salivar zahájil 1926 úvodním svazkem humoristického cyklu o Kačce Vomáčené a její rodině (autor Antonín Jenne). Jeho pokračování si však už pro nakladatelství nezajistil, takže z budoucí popularity příběhů těžili jiní nakladatelé. Do 1931 následovala válečná próza (trilogie Fráni Veitera v torzu edice Geysír, dále Jaroslav Medek), původní romány (Vilém Peřina a František Vavřina, Sonja Špálová), literatura faktu (František Jaroslav Pecka), detektivka (Henry de Vere Stacpoole) a knížka pro děti (Vratislav Václav Tomek). Za války se po desetileté přestávce vrátil k nakladatelství dvěma příručkami Miroslava Karlíčka v edici Praktická knihovna malého a středního podnikatele (1942). Dále vydal mj. přeložený dobrodružný příběh (Emil Droonberg), původní psychologickou prózu (Jaromír Roleček), verše (Bohuš František Beneš) a nevýraznou humoristiku (Rudolf Vaverák), prosperitu jeho podniku však zřejmě zajišťovaly především populární dívčí romány od Fringilly (vl. jm. Boženy Čížkové). Po válce převzal do prodeje zbytky nákladu obrazových publikací Spolku slovenských výtvarných umelcov v Bratislavě a ve vlastní produkci pokračoval ekonomickou a politickou publicistikou (Kuneš Staniček, František Modráček), filatelistickou příručkou (Jan Lehovec), historickým románem (Jaroslav Koudelka), chlapeckým příběhem (Vítězslav Šmejc), cestopisnou reportáží (Antonín Fialka), povídkami o zvířatech (Miroslav Josef Hlávka), moderními pohádkami (Jaroslav R. Vávra) a aktuální reflexí nacistického útlaku (Václav Nedoma, Mirko Tůma). – Na ilustracích se podíleli mj. Bohumil (Míla) Paša, Rudolf Adámek, Jiří Židlický a František Bidlo, soustavněji s nakladatelstvím výtvarně spolupracovali Bohumír (Míra) Čermák a Otakar Štembera.

Nakladatelova dcera Zdena Salivarová (provdaná Škvorecká) založila 1971 v Torontě (Kanada) významné nakladatelství českého exilu Sixty-Eight Publishers a se svým manželem spisovatelem a překladatelem Josefem Škvoreckým je vedla do 1994.