Knihovna Zlatého pera

Karel Tuček (* 1891 ?, † ? ?) založil 1924 beletristickou edici Knihovna Zlatého pera, koncem téhož roku si opatřil nakladatelskou koncesi a od 1925 edici vydával v rámci nakladatelství Zlaté pero. 1926 Knihovnu Zlatého pera převzal a v jejím vydávání pod svým jménem krátce pokračoval nakladatel bez koncese J. S. Schořík (vl. jm. Josef Schořík; *1887 Praha, † ? ?), údajně absolvent obchodní akademie a bankovní úředník. – Podrobnější údaje o nakladatelích nebyly zjištěny; pravděpodobně týž Karel Tuček byl majitelem a vydavatelem „listu fašistické ideologie“ Národní sjednocení (1934–1937).

Celkem vyšlo cca 11 titulů. – Knihovna Zlatého pera (1924–1926, red. Karel Tuček, pak J. S. Schořík) přinesla za Tučkovy redakce kvazihistorickou, fantastickou, dobrodružnou a mravoličnou oddechovou četbu v překladech z angličtiny a francouzštiny (H. Rider Haggard, Eugène Sue, André Laurie, Victorien du Saussay, Gaston Renée), kterou doplnily původní povídky (Petr Fingal). Mimo edici vydala v nakladatelství Zlaté pero sbírku veršů Marie Mikulová-Maternová. – Nakladatel J. S. Schořík radikálně změnil profil Knihovny Zlatého pera dvěma tituly Karla Rélinka (koláž antisemitských výroků a projevů Spása světa a loutková hra s vulgární antisemitskou a protibenešovskou satirou). Další ohlašovaný Rélinkův titul již vyšel vlastním nákladem autora a Schořík v nakladatelství podle údajů dobového tisku pokračoval 1927 sešitovým vydáním bulvárního románu z kriminálního prostředí (Jan Svoboda: Boxchampion těžké váhy Frank Rose, „lupič pokladen“; výtisk nebyl zjištěn), údajně beletrizovanými paměťmi boxera Františka Růžičky. – Konvenční dějové obálky první etapy Knihovny Zlatého pera navrhoval nejčastěji Václav Čutta, ilustracemi přispěl Jiří Peške, Karel Rélink doprovodil své texty četnými antisemitskými karikaturami.