A. Kiesswetter

Alfréd Kiesswetter (* 1878 Čejetičky, dnes Mladá Boleslav – Čejetičky, † 1949 Uherské Hradiště) se po absolvování nižšího gymnázia vyučil knihkupcem u firmy Pavel Nešněra v Mladé Boleslavi, později byl zaměstnán u firmy Otto Beigel v Bílsku (Slezsko, dnes Bielsko-Biała v Polsku). Od 1896 pracoval jako účetní v uherskohradišťském knihkupectví L. R. Kráčelík. Později provozoval obchod hudebními nástroji a papírnictví. V březnu 1907 získal vlastní knihkupeckou koncesi a po krátkém působení v Učitelském knihkupectví převzal v lednu 1909 knihkupectví Adolf Bayerle (předtím J. A. Prokeš) a dále je vedl pod firmou A. Kiesswetter (s odkazem na tradici podniku, založeného 1866 jako pobočka kroměřížské firmy Heinrich Gusek, užíval též název První Uh.-hradišťské knihkupectví A. Kiesswetter a jeho drobné obměny). Od  10. let 20. století působil jako přísežný znalec pro obor knihkupectví a příbuzné obory u krajského soudu v Uherském Hradišti, 1914 byl jednatelem přípravného výboru chystané slovácké výstavy, která se však po vypuknutí 1. světové války neuskutečnila. Během války jej v obchodě zastupovala manželka Olga Kiesswetterová (roz. Opravilová, * 1878 Hodějice). V lednu 1928 pronajal závod svému účetnímu Bohumilu Sobotkovi (* 1896 Uherské Hradiště; vyučen byl u firmy Ferdinand Sukaný), 1932 však nájemní smlouvu se Sobotkou rozvázal a vedení převzala jeho dcera Věra Kiesswetterová, provdaná Králíková (* 1906 Uherské Hradiště, † 1971 Uherské Hradiště). Téhož roku rovněž přenesla koncesi na své jméno, původní firemní název A. Kiesswetter však zůstal nezměněn. Alfréd Kiesswetter, který se horlivě angažoval v uherskohradišťských korporacích a v kulturním i společenském životě města, byl v září 1939 zatčen a vězněn pro vlasteneckou výzdobu výkladních skříní knihkupectví. Německou okupační správou byl podnik perzekvován a 1940–1941 byla bez soudu vězněna i Věra Králíková. V dubnu 1950 složila knihkupeckou živnost a knihkupectví pak pokračovalo pod firmou Kniha, národní podnik.

Vyšlo cca 25 titulů. – Po úvodní milostné próze ze slováckého prostředí (Alois Menšík pod jménem A. Em. Menšík) se Kiesswetter zaměřil na regionální, převážně naučné publikace, zprvu v edici Moravská knižnice (1914–1922). V tematicky širokém záběru do ní zařadil historickou stať (Josef Bartocha), průvodce po Uherském Hradišti (Karel Jaroslav Obrátil), vánoční zpěvník (vyšel v několika vydáních), anonymní záznamy slováckého účastníka počátečních bojů 1. světové války 1914 (k autorství se později sám přihlásil), po válce aktuální informaci o Slovensku a průvodce po Spiši (František Kretz), vlastivědný přehled Uherskohradišťska (Bedřich Beneš Buchlovan pod vlastním jménem Bedřich Beneš) a národopisnou studii (František Kretz). Mimo edici formoval profil nakladatelství především Bedřich Beneš Buchlovan, který napsal úvod k albu reprodukcí obrazů Uherského Hradiště od Stanislava Lolka, k vydání připravil národopisné zápisky grafika Josefa Hodka a přispěl i několika vlastními knižními tituly s regionální vlastivědnou tematikou. Ojedinělou položku programu tvoří básnická sbírka (Gustav Čáp). Součástí produkce byly i mapy a pohlednice Uherskohradišťska. Kromě místopisných pohlednic vycházely i cykly uměleckých pohlednic se slováckou tematikou (doloženy série Lolkovy umělecké dopisnice z Uh. Hradiště a Slovácké písně Vincenta Plesnivého). Ve 2. polovině 30. let do nakladatelství soustředil své rusistické publikace (rusko-český slovník, učebnici ruštiny a překlad bajek Ivana Andrejeviče Krylova) legionář, básník a uherskohradišťský středoškolský pedagog Václav Najbrt. Za 2. světové války rozšířili regionální tematiku Bedřich Konařík-Bečvan mánesovským příspěvkem a Bohumila Dubňanská a Bohumil Haluzický národopisnými črtami a reportážemi ze Slovácka. – Na ilustracích knížek se podíleli mj. František Hlavica, Vladimír Prager a především Jiří Heřman. Tisk zprvu zajišťovala převážně uherskohradišťská Slovácká knihtiskárna Karla Novotného (některé publikace z nákladu této tiskárny Kiesswetter převzal do komise). Od 30. let se nakladatelství obracelo na renomované pražské firmy Politika a Legiografie (později Knihtisk) a na tiskárnu Kryl a Scotti v Novém Jičíně, respektive Karel Kryl v Kroměříži.