Tiskárna a nakladatelství Loutkáře

Tiskař Čeněk Mojžíš (* 1879 ?, † 1918 Choceň), zaměstnaný v pražské Dělnické knihtiskárně, získal 1907 koncesi pro Choceň, kde založil tiskárnu Č. J. Mojžíš. Po ojedinělém nakladatelském počinu 1915 (Ferdinand Tomek: Tři desítiletí v Drahošíně) podnítil soustavnější nakladatelskou činnost tiskárny až středoškolský profesor, bibliofil a loutkářský organizátor Jindřich Veselý (* 1885 Bavorov, † 1939 České Budějovice), který v ní od 1917 tiskl svůj odborný časopis Loutkář. Po smrti zakladatele firmy se Veselý 1919 oženil s vdovou Blaženou Mojžíšovou (roz. Dvořáčkovou) a stal se spolumajitelem tiskárny. Protože stále působil v Praze a do Chocně jen dojížděl, 1921 ji s okruhem spolupracovníků přeměnil na družstvo Tiskárna a nakladatelství Loutkáře, spol. s r. o. (název Tiskárna nebo Knihtiskárna Loutkáře, příp. Loutkář Choceň užívala firmajiž od konce 1919). Podnik formálně vedl Václav Fiala, fakticky jej však řídil Veselý s přáteli. 1929 se Veselý přestěhoval do Chocně, kde si 1932 postavil vilu, vyzdobenou sgrafity s loutkářskými motivy podle návrhu Jaroslava Vojny. Protože však neuspěl ve snaze o získání ředitelského místa na gymnáziu ve Vysokém Mýtě nebo v Litomyšli, odstěhoval se 1935 do Českých Budějovic, kde se stal ředitelem reálky. Již 1930 se však vzdal vlastní nakladatelské činnosti a náklad (od 1933 i tisk) Loutkáře a přidružené edice loutkových her odevzdal pražskému nakladatelství Jos. R. Vilímek (>LČL 4, s. 1339–1350), které se spolu s firmami A. Storch syn (>LČL 4, s. 368–370), Fr. Švejda (>LČL 4, s. 830–834) a dalšími ujalo i doprodeje nerozebrané většiny nákladu produkce choceňské tiskárny. Ta uzavřela ve 30. letech nakladatelské působení několika regionálními tituly a pokračovala již jen tiskařskými zakázkami pod názvem Knihtiskárna Loutkáře až do počátku 50. let.

Vyšlo cca 50 titulů. – U tisků z éry časopisu Loutkář je obtížné odlišit nakladatelskou produkci tiskárny od knih, které v ní tiskli Jindřich Veselý a jiní na svůj náklad. Nejrozsáhlejší edice Knihovna českých loutkářů (v Chocni byla tištěna 1919–1929) vycházela nákladem časopisu Loutkář, tedy zřejmě v režii Jindřicha Veselého. Rovněž plodný autor dětských a loutkových her Jaroslav Průcha vydával v Chocni krátce edici Dětské divadelní hry (1922–1923) vlastním nákladem. Nákladem tiskárny vycházely od 1917 zprvu převážně dětské a loutkové hry mimo edice (autoři Edmond Duranty, Marie Gebauerová, Franta Kocourek, Karel Mašek, Franz von Pocci, Jaroslav Rudloff, Zdeněk Schmoranz, Eugen Stoklas aj.). Počátkem 20. let se k nim připojila série ambiciózních edičních projektů, které se však vesměs nerozvinuly. Edice Knihovna (Knihy) Drobného umění (1921), založená při časopisu Drobné umění (byl tištěn v Chocni a Veselý byl účasten v redakci) skončila po slibném začátku (komentovaný Křest svatého Vladimíra Karla Havlíčka Borovského s ilustracemi Zdeňka Kratochvíla) Husitskou trilogií Jana Voborníka s výzdobou Pravoslava Kotíka. Zdeněk Kratochvíl ilustroval i Sbírku světových pohádek Rozmarýna (1922–1924; jen Karel Jaromír Erben a Beneš Metod Kulda). Nerozvinuly se Praktické příručky Drobného umění (1921; Emil Edgar o výstavnictví) ani Divadelní hry (1922; autoři Jan Voborník a Ferdinand Tomek). Po 4 svazcích (1923–1924) skončila i nakladatelská účast tiskárny na projektu Dramatické spisy Františka Věnceslava Jeřábka v redakci a s úvodní studií Jana Voborníka. Později opanoval ediční program choceňský lékař Karel Driml. Jeho převážně výchovné zdravovědné loutkové hry vycházely samostatně (mj. populární Bacilínek, 1923), didaktické hry pro děti zejména v edici Školní jeviště (1927–1929) a životosprávné návody pro dospělé v edici Talisman dlouhého života (1926–1928). – Bibliofilské ambice Jindřicha Veselého a jeho přátel, patrné z účasti význačných výtvarníků na některých tiscích, troskotaly na poválečném nedostatku kvalitního papíru a tiskařského materiálu a na nevalné technické úrovni produkce, zejména však na neujasněném edičním programu a neprofesionálním vedení podniku.