Pavel Körber

Pavel Körber (* 1862 Praha, † 1925 Praha) absolvoval nižší gymnázium a vyučil se knihkupcem u firmy Fr. Řivnáč (od 1877), kde pak řadu let působil. Soukromě se učil malířství, jemuž se pak věnoval zejména jako časopisecký ilustrátor (Česká Thalie, Květy mládeže, Malý čtenář, Světozor, Zábavné listy, Zlatá Praha aj.), autor pohlednic a kaligraf (tvorba diplomů, ozdobných adres apod.). U různých nakladatelů se podílel na ilustracích reprezentačních vydání básní českých klasiků (Vítězslav Hálek, K. H. Mácha), určených pro měšťanské salony. 1901 založil vlastní nakladatelství, v němž kladl důraz na obrazovou složku vydávaných publikací. – Nakladatelův syn Adolf Körber (*1887) byl malíř portrétista a krajinář, vnuk spisovatel Jiří Körber (* 1911, † 1988) pracoval 1931 krátce u Josefy Körbrové.

Vyšlo cca 100 titulů. – Produkci otevřel faktograficky cenný historický místopis Františka Rutha Kronika královské Prahy a obcí sousedních (1902–1904; reprint s dodatky vydalo Nakladatelství Lidové noviny 1995–1996), na nějž tematicky navázal sborník textů různých žánrů (prózy, verše, reportáže, fejetony, vtipy, anekdoty) Praha ve dne v noci (1904, red. Pavel Körber) i pokus o aktuálně zaměřený časopis obdobného profilu Praha dvacátého století (1904/1905, red. František Pigl Vožický). Rovněž v beletristické produkci nakladatelství (původní společenské romány, žánrové obrázky, humoresky, senzační a strašidelné příběhy a žertovné verše; autoři Popelka Biliánová a Karel Chalupa, Karel Ladislav Kukla, Emmerich Alois Hruška pod pseud. Viktor H. Ražek, Servác Heller, Jan Emil Šlechta, Otomar Schäfer) převažovala pražská tematika. Edice Soubor ilustrovaných románů (1905–1906) a Soubor původních románů (1906), založené zřejmě pouze k usnadnění distribuce rozsáhlých beletristických děl po jednotlivých sešitech, se nerozvinuly. Po dvou svazcích zanikla i edice Nové české humoresky (1907; autoři Popelka Biliánová a Otmar Černý), která navázala na sborník Ilustrované české humoresky (1905). Popularizační vlastivědné publikace v široké škále od torza rozsáhlého projektu Království české (1907–1919) se samostatnými otisky dílčích statí v edici Körbrovy monografie starobylých měst českých (1907–1917) k populární edici turistických průvodců Körbrův ilustrovaný průvodce po památných a zajímavých místech Království českého (později s názvem Körbrův průvodce po Čechách, 1905–1922) připravovali kromě kmenového autora nakladatelství Vratislava Václava Tomka (i pseud. Eugen Bohutínský) převážně vlastivědní pracovníci, spjatí výraznou citovou vazbou k popisovaným místům (Josef Bernard, Jan Dotřel, Čeněk Chyský, Jan Kamenický, Antonín Kubišta, Karel Leger, František Páta, Xaver Bedřich Pelikán, Jan Valchář aj.). Méně osobitý Körbrův průvodce cizinou (1907–1913) se zaměřil na nejnavštěvovanější zahraniční města (vyšly jen Benátky, Drážďany, Norimberk a Mnichov). Vlastivědnou produkci doplnila kniha o českých hradech, zámcích a tvrzích Po troskách české slávy (1913) a nepřímo (výběrem námětů) na ni navázaly i pohádky a pověsti (autoři Dominik Filip, Alfons Bohumil Šťastný, Vratislav Václav Tomek, Adéla Volfová). Po 1918 Körbrova produkce v popřevratovém modernizačním ruchu rychle zastarávala jak svým obsahovým zaměřením (beletrizující evokace staropražské romantiky předasanační Prahy a staromilské vlastenectví), tak konzervativním výtvarným řešením publikací. Körber sice 1920 rozšířil firmu o knihkupectví a pokusil se oživit nakladatelství novou edicí Körbrův průvodce po Moravě (1922; jen Moravský Kras), již 1923 však vydávání ukončil. Po jeho smrti vedla živořící podnik vdova Josefa Körbrová (* asi 1864 ?, † 1946 ?) do 1932, kdy firma zanikla v konkurzu. – Knihy svého nákladu ilustroval především sám Körber, beletrii dále zejména Josef Friedrich, Stanislav Hudeček, Josef Kočí, Kamil Vladislav Muttich, Karel Nejedlý a Josef Ulrich.