Kropáč & Kucharský

Společný podnik založili 1927 knihkupci Ladislav Kropáč (* 1901 ?, † ? ?), vyučený u pražské firmy Gustav Francl (1917–1920 absolvoval pokračovací knihkupeckou školu), a Otto Kucharský (* 1904 Hodonín, † 1954 ?), vyučenec hodonínského knihkupectví Arthur Weinberger. Původní koncesi z 1927 pravděpodobně získal Otto Kucharský, 1928 společníci protokolovali firemní název Nakladatelství Kropáč & Kucharský (řidčeji užívali i neprotokolovanou variantu Kropáč a Kucharský) a 1929 si opatřili novou koncesi. 1939 se Ladislav Kropáč podílel na pokusu přerovského tiskaře Vladimíra Strojila o založení pražského nakladatelství Tvář a v červenci 1940 z firmy Kropáč & Kucharský vystoupil. Jejím jediným vlastníkem a živnostenským náměstkem se stal Otto Kucharský, který 1941 potvrdil změnu novou koncesí a protokolací. V tirážích některých publikací pak připojoval k názvu nakladatelství dodatek majitel Otto Kucharský.

Vyšlo cca 160 titulů. – Nakladatelství zahájilo soudobou francouzskou beletrií (především Maurice Dekobra v překladech Jaromíra Heřmana, dále Pierre Gilles, vl. jm. Pierre-Gilles Veber), kterou doplnil původní román (Josef Lukavský). Program edice Soubor slovanské beletrie (1928–1929) ohlašoval nejvýznamnější díla slovanských spisovatelů, vyšlo v ní však jen několik konvenčních próz současných českých autorů (Otomar Schäfer, Josef Hais Týnecký, Josef Richard Hradecký, Popelka Biliánová). Další beletristická edice Romány srdcí (1929–1930) přinesla překlady z angličtiny (Heath Hoskenová, H. Paysenová), netradičně řešená obrázková knížka převyprávěla příběh filmu Charlese Chaplina Cirkus (verše šifra J. S., kresby německý novinář a výtvarník Adolf Uzarski). Karel Weinfurter uveřejnil v nakladatelství mystickou interpretaci stigmatizace Terezie Neumannové, teprve však dvě hagiografie (D. W. Mutt, František Xaver Vaněček) zaměřily na přelomu 20. let a 30. let jeho program k přísně katolické, převážně katechetické a homiletické produkci. Práce českých autorů z církevních kruhů doplňovaly překlady a adaptace z němčiny, ojediněle též z italštiny, maďarštiny a latiny; všechny tituly vycházely s církevním schválením. V brožurkové edici Poznáním k pravdě (1930; autoři J. Plohowich, Emanuel Žák, Jan Evangelista Urban, Václav Vajs) vyšly texty k aktuálním otázkám církevního života (proti potratům a antikoncepci, k organizaci Katolická akce, výzvy k veřejnému deklarování víry). Bibliotheca Ars sacra (1930) nabídla jen drobný soubor obrazů klasických mistrů k životu Panny Marie s výkladem Karla Vrátného; další obdobné tisky upomínkového charakteru vycházely samostatně. Pro edici Bojovníci Boží (1933–1934) zpracoval Václav Kronus krátké „životopisy svatých, blahoslavených a ctihodných služebníků Božích“, mimo řadu připojil dějiny Pražského Jezulátka. Převážnou většinu různorodé katolické produkce však nakladatelství do edic nezařazovalo. V převládajícím katechetickém zaměření tvořily významný podíl učebnice náboženství a církevních dějin pro různé věkové stupně základních, středních i odborných škol (vycházely v různých variantách a v mnoha vydáních) i obecné příručky křesťanské výchovy pro mládež. Jejich hlavním autorem byl pedagog a katecheta Josef Hronek, který kromě toho zpracoval dějiny katechismu, sestavil přehledy obecných pravidel pro řízení škol a školských zákonů pro katechety a redigoval kapesní kalendář (Manuale učitelů katolického náboženství na školní roky 1933/1934–1941/1942). Učebnice doplnily nástěnné biblické obrazy Františka Bohumila Doubka. Na mravní naučení se soustředila kolektivní příručka Šťastné manželství (1930), křesťanské výchově se věnoval Dominik Pecka, mravouku rozvíjeli rovněž Arnošt Oliva (podle Gaudentia Kocha), Vojtěch Martinů a Ladislav Pokorný. Dětem a mládeži byly určeny sbírky modliteb (Arnošt Oliva, Václav Beneš Třebízský, Alois Malý, Aloisie Silva Tarouca), poučení o církevních úkonech (přijímání, zpověď, biřmování) i o katolické liturgii (Arnošt Oliva, Josef Hronek, Alois Malý). Většinu těchto publikací nabízelo nakladatelství duchovenstvu, katechetům a církevním korporacím k hromadnému odběru; v knihách byly zpravidla předtištěné dedikace k pamětním zápisům. Homiletiku zastoupily soubory kázání k různým příležitostem (Arnošt Oliva, Emanuel Žák, František Proschwitzer, Konstantin Miklík), cykly kázání Filipa Heuslera v uspořádání Václava Kronuse a původní i přeložené promluvy k pohřbům a svatbám (Arnošt Oliva podle Willyho Fritze Schwierholze, Emanuel Žák, Václav Švec). V překladu z němčiny vyšla příručka k přípravě kázání (Dionysius Habersbrunner), příručku pro kostelníky sestavil Karel Pobuda (pseud. Jáhen Vavřinec). Hagiografii představily kromě drobných devocionálií především latinská legenda o sv. Antonínu Pauánském (překlad a komentář Jan Evangelista Urban) a sborník k jubileu Anežky Přemyslovny (1932, red. Antonín Šorm). Překlad a výklad listů sv. Pavla připravil Jan Merell, Příruční slovník biblický (1940) uspořádal Pavel Škrabal se spolupracovníky. Lékařskou obhajoba pravosti turínského plátna nabídl Rudolf Maria Hynek, příspěvek k exorcismu Josef Miklík. Obecnějším teologickým otázkám se věnovali Jan Evangelista Urban, Emilian Soukup, Josef Beran a Jaroslav Beneš, z cizích Igino Giordani a Raoul Plus. Úvahy o postavení křesťanství v současném světě Friedricha Wilhelma Foerstera přeložil Emanuel Žák, který též přispěl vlastními statěmi o vztahu katolické církve k židovství a k svatováclavské tradici. Aktuální politickou situaci reflektovala světectví o poměrech v Sovětském svazu (asi pseud. Henryk Zapotockij) a o protikatolickém tažení v Německu po nástupu nacismu. Z beletrie zařadilo nakladatelství zprvu jen mravoučné přeložené příběhy (Paul Keller, Jolán Gerelyová), původní básnickou prózu (Miloš Krejza) a časové politické verše (Maxmilián Bedřich Stýblo). Ve 40. letech připojilo českou klasickou beletrii v redakci Jiřího Karáska ze Lvovic (Máj Karla Hynka Máchy) a Františka Krčmy (výbor z milostné poezie Zpěvy lásky a Kytice Karla Jaromíra Erbena), dále současnou původní lyriku (Karel Šelepa) a pohádku (Milada Škorpíková). Již koncem 30. let rozšířily program pomůcky k výuce jazyků a přírodovědné spisy. Po výkladu astronomie (Johann Nepomuk Lenz) a přírodovědné učebnici (Jan O. Martinovský) vyšly atlasy hub, léčivých rostlin a lesních plodin v praktickém kapesním formátu (texty Viktor Jedlička a Marie Janků-Sandtnerová, ilustrace Otakar Zejbrlík), které doplnily specializované atlasy motýlů (Jaroslav Starý) a holubinek (Václav Melzer). Poválečný program nově zařadil vzdělávací prózu pro dospívající mládež (Jan Petrus) a skautské příručky (Mirko Vosátka). Pro edici „kompendií věd teoretických a praktických“ Přehledy vědění (1946, red. Karel Galla a Viktor Jedlička s redakčním kruhem), v níž vyšly spisy o kartografii (Karel Kuchař) a limnobiologii (Rudolf Šrámek-Hušek), byla zřejmě určena i Elementární logika Albíny Dratvové, jejíž výroba byla počátkem 1949 úředně zastavena. – Úvodní oddechovou četbu zdobily dějové barevné obálky (z autorů byl zjištěn Robert Schlosser) a jednoduché anonymní fotomontáže, resp. fotografické portréty. Nejpozději od 1932 určoval výtvarnou podobu převážné většiny publikací Josef Hanzl, který typografickým řešením, dekorativní výzdobou i volbou formátu vizuálně sdružoval tematicky či žánrově blízké tituly v jinak nestrukturované produkci. Přírodopisné obrazy maloval Otakar Zejbrlík, k výzdobě beletrie ojediněle přispěli Jiří Votýpka, Toyen, Karel Kupka, František Vrobel a Cyril Bouda. Na tisku se podílely zprvu pražské firmy Všetečka & spol. a Jar. Hencl (Gutenberg), později hlavně Československý kompas, dále Jaroslav Goldman a spol., Propaganda, M. Knapp, Vlast, Ant. Strojil, Jar. Strojil v Přerově a další.