Kvádr

Formování nakladatelství Kvádr je spjato s vydáváním periodika Romány do kapsy, které 1935 založili spolupracovníci a funkcionáři tiskových podniků lidové strany Českoslovanská akciová tiskárna (od 1940 Č. A. T., Českomoravské akciové tiskařské a vydavatelské podniky). Úspěšný a vzápětí napodobovaný týdeník přinášel v každém čísle ukončený dobrodružný román, doplněný o zajímavosti a aktuální informace pro čtenáře. Jeho zkrácený název Rodokaps zobecněl jako pojmenování pokleslé oddechové beletrie v časopisecké formě. Českoslovanská akciová tiskárna se na realizaci Románů do kapsy podílela přiznaně jen tiskem (využila k tomu svou nově pořízenou rotačku), formálního vydavatele periodika však jeho zakladatelé hledali mimo stranický tisk. Od června 1935 jím byl knihkupec a nakladatel Zdeněk Holfeld (* 1888 Studeněves u Slaného, † ? ?), účetní Hornicko-hutnického nakladatelství Prometheus a majitel Montánního knihkupectví v domě Svazu čsl. horních a hutních inženýrů v Praze na Starém Městě. V dubnu 1937 převzala vydávání Románů do kapsy společnost Sběratel, původně obchod poštovními známkami pro sběratele, která sídlila ve stejné budově. Jejím jednatelem byl již od 1929 vedoucí funkcionář několika katolických tiskových podniků Jindřich Hatlák, který se zřejmě podílel i na vedení nakladatelství Prometheus. Ředitelem Sběratele byl od 1935 zkušený vedoucí pracovník v administraci periodik Josef Pražák. Firma změnila své zaměření na „společnost k vydávání zábavných a poučných časopisů s r. o“, 1941 získala převodem od Zdeňka Holfelda nakladatelskou koncesi a vzápětí byla přijata do Svazu knihkupců a nakladatelů. V listopadu 1941 se přejmenovala na Kvádr, nakladatelská a vydavatelská společnost s r. o. a současně rozšířila působení o standardní nakladatelskou činnost, v níž pokračovala i po zániku časopisu 1944.

Vyšlo cca 30 titulů. – Jedinou knižní publikací společnosti Sběratel byla brožura Dobrodružná literatura jako činitel výchovný (1939), kterou vydala redakce týdeníku Romány do kapsy jako obranu proti tiskovým kampaním, spojujícím románová periodika s literárním brakem. Vydávání Románů do kapsy převzal Sběratel od Zdeňka Holfelda v průběhu 2. ročníku (1936/1937) v dubnu 1937, pod firmou Kvádr vycházely od konce 1941 (roč. 7, 1941/1942) až do září 1944, kdy byly v probíhajícím 10. ročníku (1944/1945) úředně zastaveny jako součást válečných úsporných opatření. Redaktorkou periodika byla od března 1940 Marie Dolejší a od dubna 1940 působila při jeho vydávání redakční rada ve složení slavista Josef Bečka, redaktor Jiří V. Kincl, pedagog Vlastimil Komárek, knihovník Bohuslav Koutník, soudce mládeže Antonín Pecelt, překladatel a kritik Albert Vyskočil a výtvarník Miroslav Šelbický. V době konstituování Kvádru se v programu periodika náhradou za dříve převažující westerny prosazovaly pod tlakem okupačních zákazů kriminální příběhy českých a německých autorů. Standardní knižní produkci soustředil Kvádr především do volné řady Knihy Vynikajících Autorů Dobrodružných Románů (1941–1944, red. Jiří V. Kincl), jejíž zkratka tvořila název nakladatelství. V širokém pojetí termínu „dobrodružný“ zařadil z původní tvorby psychologický román ze současné Prahy (Benjamin Klička), reedici kriminálního příběhu s prvky sci-fi (Vladimír Neff), exotické prózy z Afriky (L. M. Pařízek), milostný román s detektivní zápletkou (Ludmila Novotná pod pseud. L. Benk), detektivky (Vladimír Tůma a František Poul) a námořní dobrodružství (Miloš Kosina). Překlady z němčiny doplnily řadu o exotiku Mongolska (Heinz Waterboer) a příběh z horských pustin (maďarský autor József Nyírö). Mimo hlavní řadu zůstaly humoristický román (František Havíř) a převyprávění afrického folkloru (Jiří V. Kincl). Poválečná již zcela bezprogramová produkce přinesla původní reportážní prózu o partyzánech (Jaroslav Jan Lehovec), moderní pohádky (Antonín Pecelt), cestopis ze střední Asie (Josef Aul), román z totálního nasazení (Jaroslav Danda), kulturněhistorické medailony a vzpomínky (Antonín Veselý), politickou reportáž (Josef Teichman) a humoristický román (Jaroslav Nauman). Z překladů byla zastoupena španělština historickým románem z Argentiny (Manuel Gálvez), holandština osudem koloniálního úředníka (Madelon Lulofsová), chorvatština milostným příběhem ze Splitu (Božo Lovrić), norština cyklem o osidlování Ameriky (Ole Edvart Rolvaag) a angličtina válečným románem z Tichomoří (James Hilton). – Grafickou úpravu zprvu navrhoval Miroslav Šelbický, výjimečně jej vystřídal Stanislav Ulman. Na obálkách a výzdobě se podílel především Josef Novák, kterého doplnili František Tichý, Vojtěch Kubašta a Antonín Pospíšil. Po 1945 přispěl ilustracemi a grafickou úpravou architekt Ferdinand Junek, obálky navrhoval nejčastěji Karel Liška, dále se uplatnili Jaroslav Hrubý, Jan Fischer, Josef Lada a Jaroslav Příbramský. Tisk zajišťovala nejprve firma Č. A. T., Českomoravské akciové tiskařské a vydavatelské podniky, kterou po 1945 vystřídaly pražské tiskárny Oldřich Zmatlík, Dr. Ed. Grégr a syn a Holinkova tiskárna, n. J. Žatečka a firmy Státní tiskárna ve Varnsdorfu, V. & A. Janata v Novém Bydžově a Müller a spol. v Turnově.