Jaroslav Mareš

Jaroslav Mareš (* 1888 Plzeň, † ? ?) se 1906 vyučil tiskařem u firmy Jan Císař v Plzni a pak byl zaměstnán v tiskárnách v Plzni, ve Vídni a v Praze. 1914–1918 působil v tehdejším Rusku (v Kijevě, v Petrohradu a v Aluště na Krymu, kde údajně vydal i několik vlastních tisků). Po návratu pracoval jako typograf v nezjištěné plzeňské tiskárně, překládal z ruštiny (též pod jménem Jaro Mareš) a v deníku Český směr publikoval několik statí. 1920 založil nekoncesované nakladatelství, které působilo postupně pod názvy Kroužek plzeňských literátů, Vydavatelství Levné knihovny – Jaroslav Mareš a Jaroslav Mareš. S  vlastní produkcí distribuoval bez knihkupeckého oprávnění též publikace plzeňského nakladatelství Karel Beníško. Po 1926 samostatně nepodnikal, až 1945 převzal do národní správy německé knihkupectví Rudolf Helm v Chebu, které se pak 1949 stalo součástí družstva Kniha lidu.

Vyšlo cca 22 titulů. – Ediční program nakladatelství čerpal převážně z textů, otiskovaných v plzeňském národněsocialistickém deníku Český směr (jeho odpovědnými redaktory byli postupně Rudolf Kepka, Josef Dýma a Václav Fresl mladší). V edici Levná knihovna (1920–1922) publikovali povídky s tematikou válečných zážitků Fráňa (František) Kraus a Rudolf Kepka, lyrické prózy Váša (Václav) Hais, soubor fejetonů František Roman Jirman. Úvahy k formování nového státu zařadil Josef Dýma, svědectvím o válečném působení a tradici plzeňského 35. pěšího pluku přispěli pseudonym Dr. Apostata (snad Antonín Hrdý) a Fráňa Kraus. Současné Rusko přiblížily povídky a vzpomínky (Naděžda Alexandrovna Teffi, D. J. Romanov, Abraham Rafajlovič Goc, Alexandr Serafimovič Serafimovič aj.) i humoresky (Arkadij Averčenko) v překladech Jaroslava Mareše a Josefa Dýmy. Ze starších ruských autorů představili překladatelé sociologa Lva Iljiče Mečnikova a mimo edici satirika Michaila Jevgrafoviče Saltykova-Ščedrina. Levnou knihovnu uzavřel dobrodružně-erotickým románem z exotického prostředí novinář Václav Fresl mladší (pod pseud. Valère Flérs, v deníku pod pseud. de Grȃce). Výrazné obálky většiny svazků edice kreslil Josef Skupa, uveden je však jen u titulů, které též ilustroval. Edice Románové besedy (1924–1926), vydávaná po sešitech, zařadila po beletrizaci aktuálního kriminálního případu – vraždy kapitána Haniky (pseud. Brutus) překlady konvenčních dobrodružných próz z francouzštiny (Eugène Sue, Alexandre Dumas) a z angličtiny (Charles Lever) a dva původní romány (Antonín Šafařík pod pseud. A. V. Štechov a Josef Šebesta-Smiřický). Některé svazky edice převzaly sazbu z deníku Český směr, kde vycházely na pokračování nebo na vystřihování. – Knihy tiskla plzeňská firma Karel Beníško, respektive Beníško a spol.