Theodor Mourek

Theodor Mourek (* 1847 Praha, † 1879 Turnov) pocházel z rodiny obchodníka kožemi a obuví (jeho sestra Kateřina byla ženou pedagoga a politika Václava Zeleného, druhá sestra Josefina, provdaná Brdlíková, byla hudební skladatelkou). Vyučil se knihkupcem u pražské firmy Emanuel Petřík a Josef Novák, pak působil v Berlíně, kde se horlivě účastnil činnosti krajanského spolku, dále ve Štýrském Hradci, v Petrohradu a v Lipsku; po návratu do Prahy byl zaměstnán u firmy J. G. Calve. V březnu 1871 převzal upadající knihkupectví kdysi význačného pražského knihkupce a nakladatele Václava Hesse, který se stal jeho zaměstnancem. V červnu téhož roku spolu s Gustavem Schalkem a Františkem Augustinem Urbánkem inicioval první neúspěšný pokus o založení spolku českých nakladatelů. Rozvinul intenzivní nakladatelskou činnost a 1873 zřídil knihkupeckou filiálku v Jičíně, kterou od něho 1876 koupil pozdější význačný jičínský knihkupec Jan Pašek. Podle dobových zpráv zemřel při návštěvě příbuzných náhle na srdeční mrtvici; později byly jako příčina smrti zmiňovány i sebevražda nebo následky úrazu v opilosti. Po nakladatelově úmrtí byl na jeho majetek vyhlášen konkurz, podnik však zřejmě nebyl předlužen. Většinu skladu výhodně převzala tiskárna Karel Bellmann a 1881 firma Theodor Mourek úředně zanikla. Profesními zkušenostmi i nakladatelským programem se Mourek přiřadil ke kolegům, kteří současně s ním vstupovali do oboru počátkem 70. let 19. století a později patřili k nejúspěšnějším (Jan Otto, František Augustin Urbánek), jeho předčasná smrt však ukončila slibný nástup firmy.

Vyšlo cca 120 titulů. – Původní i přeložená próza vycházela převážně v sešitové edici Bibliotéka klasických spisův cizojazyčných i původních románů, později jako Bibliotéka cizojazyčných i původních románů, 2. série a Bibliotéka románů původních i přeložených, nová řada (1872–1878). Její název (též s dalšími drobnými odchylkami) byl uváděn jen na unifikovaných obálkách sešitů; část nákladu většiny titulů byl zřejmě v prodeji též v individuálních obálkách bez označení edice. Zprvu dominovaly překlady z ruštiny (Ivan Ivanovič Lažečnikov, Ivan Sergejevič Turgeněv),  francouzštiny (Alphonse de Lamartine, Alain-René Lesage, George Sand, Alfred de Bréhat, Octave Feuillet, Prosper Mérimée, René de Fayelles, Albert Émile Sorel), polštiny (Józef Ignacy Kraszewski), němčiny (Friedrich de La Motte Fouqué, Hans Wachenhusen) a  angličtiny (Henry Fielding, G. P. R. James, Walter Scott, Edward Bulwer-Lytton), postupně však byly zařazovány též prozaické novinky soudobých českých autorů (Gustav Pfleger Moravský, Antonie Melišová-Körschnerová, Eduard Herold, Ivan Klicpera, Emanuel Züngel, Emanuel Bozděch, Josef Jiří Stankovský, Alois Jirásek, Ladislav Stroupežnický). K překladům význačnějších autorů (překládali mj. Antonín Hansgirg, Jakub Malý, Alois Durdík, Hedvika Hellichová, Primus Sobotka, Josefina Brdlíková, Bohuslava Záleská, vl. jm Božena Augustinová, Emanuel Züngel) byly zpravidla připojeny informativní předmluvy. Mimo edici vyšly fejetony Ignaze Schika (v německém originále), epické básně Otakara Červinky, Ladislava Stroupežnického a Adolfa Heyduka, v ruštině Babička Boženy Němcové (převzatý překlad Emmy Genrichovny Petrovské), z cizích autorů soubor citátů z her Williama Shakespeara (tematicky uspořádal Jakub Malý) a verše Friedricha Bodenstedta (přeložil Josef Jiří Stankovský). Obrázková knihovna pro mládež a přátele její (1874–1878) přinesla standardní dobový repertoár: cizí předlohy (mj. Gottfrieda Augusta Bürgera, Jonathana Swifta, J. F. Coopera a Richarda M. Birda) zpracovali Josef Vojtěch Houška a Jan Rojický (vl. jm. Jan Václav Poklop), pohádky českých autorů uspořádal nakladatel (pseud. R. L. E. Turnovský), německých  (bratří Grimmů a Wilhelma Hauffa) přeložili a upravili  Josef Beran a František Vlasák. Mimo edici Mourek pod obdobným pseudonymem (R. E. Turnovský) připojil vlastní veršíky pro děti Mladý věk a uspořádal Českomoravský společenský zpěvník (údajně ve spolupráci s manželkou Růženou). Drobnější spisy vědecké, odborné a popularizační v češtině i v němčině (včetně učebnic pro střední, odborné i základní školy), které převažovaly v ostatní produkci, uvedla tzv. politická závěť Františka Palackého (Palacký's Politisches Vermächtniss, 1872). Autorsky dále přispěli mj. Josef Durdík (psychologie a rétorika), Leopold Geitler a Jan Gebauer (lingvistika), Adolf Nocar (peněžnictví), Leopold Klein (vojenství), František Josef Studička (přírodověda), Jan Drozd (církevní dějiny), Josef Kalousek (dějepisectví), Josef Perwolf (slavistika), František Tesař (pedagogika). Autory učebnic a čítanek cizích jazyků byli František Patočka, František Otakar Novotný, Václav Vojáček (latina), Antonín Liška (italština), Matěj Kovář, Eduard Pospíchal (němčina) a Jan Vočadlo (francouzština), učebnic a příruček češtiny a české literatury mj. Jan Javůrek, Vojtěch Kryšpín, Jakub Malý, Jan Ladislav Mašek a Jan V. Poklop. Pro učitelskou jednotu Budeč vydal Mourek 4. až 9. ročník Učitelského kalendáře (na roky 1874–1879, red. Josef Balcar; předtím jej vydával J. S. Skrejšovský, po Mourkovi pokračoval Fr. A. Urbánek), pro Spolek učitelek úvodní svazky obsáhlého díla Škola ženských prací ručních (sv. 1 a 2, 1876 a 1878; redigovala je s kruhem spolupracovnic Anna Srbová-Lužická), které převzalo a dokončilo nakladatelství Karel Bellman (sv. 3 až 8, 1880–1885). Několika vydání dosáhly překlady antisemitských výkladů talmudu od německého katolického teologa Augusta Rohlinga. Jen výjimečně vycházely příručky domácího hospodářství, chovatelství a pěstitelství (Josef Štumpf, Emanuel Antonín Meliš, Josef Dumek). Série pohlednic pražského fotografa Jindřicha Eckerta pod názvem Fotografické album přinášely sdružené portréty význačných osobností a pohledy na česká města. Zejména v prvém období byly součástí nabídky i tituly, které firma převzala do komise (produkce tiskárny J. S. Skrejšovský, divadelní edice Josefa Štolby a A. K. Vítáka, vlastní náklady autorů aj.). Významnější než jen deklarované komisionářství byla zřejmě Mourkova účast na 1. vydání Křtu sv. Vladimíra Karla Havlíčka Borovského (vyšlo s ilustracemi E. K. Lišky „vlastním nákladem" neznámé osoby koncem 1876). – Navzdory časté střídě tiskáren (Karel Bellmann, J. S. Skrejšovský, Hynek Militký a Novák, Karel Mann, Jindřich Mercy aj.) udrželo nakladatelství jednotné grafické řešení prozaické produkce (titulní listy s nakladatelskou značkou, vstupní sázené iniciálky, sazba v rámečcích z jednoduchých linek, mrtvá záhlaví) včetně návrhu nakladatelských vazeb pro část nákladu. Na obálkách se střídaly jednoduché dekorativní rámce s typografickými kompozicemi nastupujícího „volného" směru, ojediněle i s individuální kresbou (šifra  F. Ž., snad František Ženíšek). Dřevoryty dodával F. Bartel, světlotiskové reprodukce obrazů, nabízených odběratelům jako prémie, tiskl Jindřich Eckert.