A. M. Marek

Alois Miroslav Marek (vl. jm. Alois Marek; * 1892 Vídeň, Rakousko, † ? ?) od 1912 do 1926 v Habrech zakládal, vydával a zpravidla i redigoval periodika proměnného světonázorového i tematického zaměření (zjištěno 8 titulů). Podle neověřených životopisných údajů, čerpaných především ze zmínek v jeho textech, studoval na reálce v Praze, kde se horlivě angažoval ve Spolku volných myslitelů na Žižkově. 1912 založil a redigoval „list porobeného českého lidu“ Havlíčkovy noviny (vyšla 3 čísla od června do července 1912), věnovaný propagaci Volné myšlenky a chystanému výročí smrti Jana Husa. 1912 a 1913 byl krátce vězněn údajně pro tiskové delikty (Jakub Deml jej však počátkem 1914 zmiňuje jako defraudanta). 1914 obhajoval katolickou církev proti pokrokářům a antiklerikálům v brožuře Pryč od mezinárodní Volné myšlenky (vydala v lednu 1914 Tisková liga v Praze) a ve vlastním „lidovém týdeníku katolického lidu“ Česká obrana (roč. 1, 12 čísel od března do května 1914). Byl povolán do 1. světové války, kde utrpěl zranění (snad ruky) a stal se invalidou. Po návratu 1916 obnovil Českou obranu (roč 2, 2 čísla v září 1916), v níž otiskl své válečné vzpomínky, podpořil rakouské vlastenectví a odsoudil zrádce v emigraci. Současně působil jako obchodní zástupce pro drobné zemědělské stroje, žaluzie a obrazy. V červnu 1918 byl pro nezjištěné delikty opět vězněn. Po říjnovém převratu 1918 se v Habrech zapojil do veřejného života, zejména osvětové a vzdělávací činnosti (1919 byl členem knihovní rady Veřejné obecní knihovny, 1920 jednatelem Okresního osvětového sboru, 1926 jednatelem Okrašlovacího spolku). S přestávkami vydával „časopis věnovaný zájmům jednoty národa“ Národní buditel (roč. 1, 28 čísel od prosince 1918 do září 1919; roč. 2, 3 čísla od května do zimy 1920; roč. 3, 16 čísel od března 1921 do června 1922; roč. 4, 2 čísla od března do května 1923), v němž nejprve vyzval T. G. Masaryka k amnestii pro invalidy, odsouzené rakouskou justicí. Rozvíjel úvahy o sokolství, armádě, ženské otázce a brojil proti politickým sporům, již v průběhu 1. ročníku se však zapojil do politických snah živnostníků. 1919 souběžně krátce působil v Uherském Hradišti jako sekretář Československé politické strany živnostensko-středostavovské a odpovědný redaktor 1. ročníku jejího krajinského orgánu Živnostensko obchodnické snahy (jen od konce května do srpna 1919). Později znovu odmítl politické stranictví, vystupoval proti radikálním postojům a deklaroval úsilí o duchovní obrodu národa v duchu myšlenek T. G. Masaryka a Karla Havlíčka Borovského cestami výchovy a vzdělávání. V průběhu 3. ročníku se Národní buditel zapojil do mírového hnutí jako orgán volného sdružení Jednoty buditelů, respektive přátel Jednoty míru a pořádku. Lidovýchovná témata rozvíjeli Alexandr Batěk (psal se Alexander Sommer-Batěk), Ferdinand Karafiát, Karel Velemínský, František Roman Jirman, Maryša B. Šárecká a Alois Vojenov, dále přispívali mj. Jan Cibuzar (pseud. A. M. Marka?), Jan Grmela, Jan Eugen Sequardt, Emmerich Alois Hruška a C. A. Baldnaj, o pražských událostech referoval Jan Dlabač. Do literární přílohy 3. ročníku Vánek (red. Jaroslav Hamerský, jen 1 číslo 1922) přispěli kromě redaktora Quido Maria Vyskočil, A. Doubková-Polanská a Adolf Velhartický. 1922 zřídil časopis filiální redakci v Praze (vedl ji Jan Dlabač), poslední ročník v nákladnější grafické úpravě měl redakci v Brně (odpovědným redaktorem byl Josef Macků). V době vydávání Národního buditele zakládal Marek samostatné časopisy pro své časové aktivity. „Orgán živnostnictva a obchodnictva Českomoravské vysočiny“ Živnostensko-obchodnický průkopník (3 čísla od března do července 1920) se angažoval v propagaci Československé živnostensko-obchodnické strany středostavovské a nově ustaveného Velkonákupního družstva maloobchodníků Republiky československé (Marek byl jeho jednatelem), Věstník lidovýchovy a samosprávy okresu Haberského (roč. 1, 3 čísla od listopadu 1921 do března 1922) vycházel zprvu jako orgán Okresního osvětového sboru v Habrech, později (roč. 2, 1 pětičíslo bez data 1922) jako nezávislý časopis s příspěvky lidovýchovných pracovníků. „Rodinný obrázkový měsíčník pro zábavu a poučení“ Hlubina (red. V. V. Roštínský, roč. 1, 1 číslo v únoru 1922) byl koncipován jako pandán posledního ročníku Národního buditele pro širší publikum (nově přispěli mj. Emanuel Jan Šarapatka, Filip Cyril Župka, Adolf Brabec, Josef Emil Říha, Augusta Šebestová, Bartoš Vlček a Josef Šach). Pro Marka netypický velkoformátový společenský Illustrátor světa slovem i obrazem pro zábavu a poučení se souběžným názvem ve slovenštině, angličtině a v esperantu (roč. 1, 2 čísla od ledna do dubna 1926; odpovědným redaktorem byl Miloslav Marek, redaktorem slovenské části Jaroslav Slabý) měl čelit protičeským náladám na Slovensku a posilovat česko-slovenskou vzájemnost. S převahou příspěvků ve slovenštině přinášel módní novinky, karikatury, reportáže a beletrii (mj. Jaroslav Hamerský, Čeněk Kalandra, Jozef Gregor Tajovský, Marie Žlábková; několik próz na pokračování nebylo dokončeno). Poslední zjištěný „neodvislý časopis pro politické, hospodářské a kulturní otázky“ Hlasatel Českomoravské vysočiny (1 číslo v říjnu 1926) se vrátil k programu „soustavné práce pro mír a pořádek“. Většina vydávaných periodik otiskovala ve zvláštní rubrice kritické komentáře k poměrům v Habrech, konkretizované nezřídka denunciačními výpady proti jednotlivým osobám. 1927 Marek inicioval všeobecnou regionální výstavu (byl jednatelem organizačního výboru), která skončila značnou finanční ztrátou. Koncem 20. let byl podle poznámek Karla Nosovského vězněn pro podvody. V 1. polovině 30. let působili v Habrech radní Alois Marek a kronikář města Miloslav Marek; bližší podrobnosti nebyly zjištěny.

Vyšlo cca 20 titulů. – První knižní publikace vycházely formálně nákladem vydavatelstva avizovaného, leč zřejmě nerealizovaného měsíčníku Revue mladých (vydavatelem měl být A. M. Marek, redaktorem básnické části Vítězslav Valenta Roštínský). Bibliotéka Revue mladých, pak Laciná národní knihovna českého lidu Revue mladých (1912–1913) soustředila dva soubory úvah a medailonů A. M. Marka a venkovskou prózu V. Valenty Roštínského. Nejasnou nakladatelskou strukturu měla edice Juventus (1914, red. Karel Hádek), inspirovaná zjevně Moderní bibliotékou K. H. Hilara. Jejím vydavatelem byl opět A. M. Marek, vycházela však údajně nákladem literárního fondu nezjištěného Kola spisovatelů. Z obsáhlého programu překladů ze světových literatur vyšly jen dva tituly (Rainer Maria Rilke a Gustave Flaubert). Další edice seskupil až časopis Národní buditel. Politická knihovna Národního buditele (1921) přinesla jen Markův nástin programu volného vzdělávacího sdružení Jednota buditelů. V drobných letákových edicích Haberské jiskry (1921) a Haberské perličky (1921) tepal vydavatel údajné místní nešvary. Střely přátel Jednoty míru a pořádku (1922) otiskly slavnostní parlamentní projevy Františka Tomáška a T. G. Masaryka a další Markovu výzvu k duchovní jednotě národa. Dvě edice zastřešil Věstník lidovýchovy a samosprávy. Knihovna Věstníku lidovýchovy (1921) přinesla Markovu stať o významu T. G. Masaryka a jeho úvahu o zločinu jako produktu sociálních poměrů, „sbírka přednášek, rozprav a názorů“ Lidová škola (1922, red. A. M. Marek) pacifistické a antiklerikální přednášky (František Roman Jirman, František Dvořák) a informační stať o Podkarpatské Rusi (Josef Linek). Knihovna Hlubiny (1922) při stejnojmenném měsíčníku zařadila jen povídky Jaroslava Hamerského. – Náznaky profesionální grafické úpravy nesly jen předválečné knižní publikace. Výjimečně reprodukoval Marek své exlibris od Josefa Váchala, jedinou barevnou obálku nakreslil František X. Böhm. Tisk zadával Marek především menším mimopražským tiskárnám, které často střídal (někdy i v průběhu jednoho ročníku časopisu). Knižní publikace tiskly postupně firmy Antonín Melichar v Jihlavě, Kryl a Scotti v Novém Jičíně, Jan Richter v Příboru, Frant. Olšovský v Hranicích-Drahotuši, Alois Šašek ve Velkém Meziříčí, Jaroslav Šnajdr v Kladně, Středočeská lidová tiskárna v Kolíně, Chaloupka a Čapek v Třebíči, Česká knihtiskárna Boh. Kobr v Liberci-Růžodole, Josef Jarkovský v Třebechovicích pod Orebem, Osvěta ve Valašském Meziříčí, Karel Brandeis v Třeboni, Kalina a Dolenský v Praze a Karlografie v Karlových Varech. – Několik časopisů a knižních publikací, které Marek nabízel v subskripci, nebylo v bibliografiích ani v dostupných knihovních fondech zjištěno.