Marie Kliková

Marie Kliková (roz. Žohová, *1885 ?, † ? ?) založila ještě pod svým dívčím jménem „časopis pro šíření moderních snah v životě, vědě a umění" Peníze (1911, vyšlo 5 čísel). Knižní tituly vycházely zprvu formálně nákladem časopisu, později pod jejím jménem (též s označením Grafická edice Marie Klikové). Avizovaný výchově-vzdělávací a popularizační program vydávání grafiky, reprodukcí, bibliofilií a odborných pojednání byl realizován jen zčásti. Nerozebrané tituly nakladatelství, zaniknuvšího s vypuknutím 1. světové války 1914, nabízel později její manžel Stanislav Klika prostřednictvím Vydavatelského sdružení Kolokol.

Vyšlo cca 25 titulů. – V časopisu Peníze publikovali stati k časovým společenským otázkám i beletrii kromě nakladatelky mj. Januš Karmin (i Karmín), Stanislav Klika, Jaroslav Petrbok, František Přílepský, František Richtr (psal se Richter) a Richard Sladký; některá jména jsou pravděpodobně pseudonymy. Přidružená edice drobných brožur Paprsky (1911–1914, red. Marie Žohová, pak Stanislav Klika) zprvu rozvíjela tematiku časopisu statěmi Roberta Brianda (dle Karla Nosovského pseud. Stanislava Kliky) a polemikou Ladislava Velinského, později se omezila na propagační texty nakladatelství. Bibliofilský program zahájily 1911 grafické cykly Františka Koblihy Žena (některé listy propadly cenzuře) a Tristan; jako tzv. volná vydání Spolku českých bibliofilů vyšly téhož roku prózy Antonína Macka s dřevoryty Josefa Váchala (ty byly později nabízeny i v samostatném souboru Robert Ďábel) a novely Honoré de Balzaka s výzdobou Františka Koblihy. Nerozvinuly se jednosvazkové edice Výbor krásných básní (1911; přezdobený otisk básně J. S. Machara), Pochodem českými dějinami (1912; kompilační kompendium Josefa Dědka – dle Viktora Roubala pseud. Stanislava Kliky – o Praze) a Knihovna původní beletrie (1912; maloměstská komedie Josefa Šebesty); nejvýraznější původní titul nakladatelství (vědeckofantastické Bizarní novely Ladislava Velinského) vyšel 1912 mimo řady. Po ročním přerušení oživil produkci nakladatelství satirický čtrnáctideník Košťátko (1914, red. Stanislav Klika, vyšly jen 3 svazečky). V pokusu o monotematická čísla otiskl kritiku tehdejšího vedení Prahy, kratší staročeské erotické příběhy, úryvky z pamětí Giacoma Casanovy, prózy Octava Mirbeaua a Multatuliho, drobné anekdoty, aforismy, anonce a sociální satirické kresby (mj. šifry OGI a OGi). Návrat k původnímu nakladatelskému programu představila Česká grafická edice M. Klikové (1914, red. Antonín Žoha) s komentovaným vydáním dvou různorodých starších dokumentů (Kolumbova dopisu o objevení Ameriky a staročeské Historie o bratru Janu Palečkovi). Produkci uzavřela Edice krásných knih (1914), do níž její redaktor Fráňa Linhart, bývalý spolupracovník edic družiny Moderní revue, zařadil své překlady divadelních her z němčiny (Heinrich Heine: Vilém Ratcliff) a angličtiny (Oscar Wilde: Bezvýznamná žena). Průběžně vycházely umělecké pohlednice (mj. reprodukce grafik Františka Koblihy a Josefa Dědka). – Těžkopádné diletantské pokusy o bibliofilskou úpravu většiny tisků zůstaly anonymní. Jejich vady dokázala částečně korigovat Dělnická tiskárna Grafia, nikoliv už menší tiskárny (Alois Koníček v Praze na Vinohradech, Th. Pilotti v Praze na Žižkově a Č. Oma, pak Edmund Janda ve Strakonicích). Poslední Edici krásných knih graficky upravil faktor Lidové knihtiskárny J. Skalák a spol. Rudolf Erben (též autor exlibris Stanislava Kliky).