František Slaboch

Socialistická strana československého lidu pracujícího, založená 1919 Františkem Modráčkem a Josefem Hudcem s programem tzv. družstevního socialismu, vydávala spolu s periodiky Socialistické listy a 28. říjen pod neustáleným firemním označením (postupně mj. Vydavatelské družstvo Socialistických listů, Ústřední tiskové družstvo Socialistické strany československého lidu pracujícího, Nakladatelství Ústředního tiskového družstva, České knihkupectví a nakladatelství Frant. Slaboch) též knižní publikace. Nakladatelskou činnost údajně od počátku řídil administrátor stranických periodik František Slaboch (* 1891 Svárov u Kladna, † ? ?), vyučený truhlář a před svým působením v administraci úředník úrazové pojišťovny. Knihkupeckou koncesi získal v září 1922, po rozpadu strany 1923 se osamostatnil a podnik vedl pod svým jménem. Zprvu krátce pokračoval i v nakladatelství, po vydání několika titulů se však omezil na knihkupectví (novou koncesi získal 1925), které 1929 rozšířil o půjčovnu knih. Jako člen Svazu českých knihkupců a nakladatelů v září 1945 bezúspěšně požadoval zrušení povolovacího řízení, které regulovalo poválečnou nakladatelskou činnost. Jeho knihkupectví pravděpodobně zaniklo 1949.

Celkem vyšlo cca 45 titulů. – Knihovna Socialistických listů (1919–1921) přinesla přeložené příspěvky k 1. světové válce (Ernest Denis), budoucnosti socialismu (Charles Andler) a nebezpečí bolševismu (Vladimir L. Burcev), převažovaly však původní stati k programu strany a reformě socialistického hnutí (František Modráček), k dalším vnitropolitickým a ekonomickým otázkám (Alois Kaplan, Josef Macek, Josef Hudec) a k ruské revoluci a legiím (Josef Hudec, Karel Zmrhal). Další aktuální texty, mj. kritika politiky sociální demokracie (Čestmír Stehlík a František Modráček), vyšly mimo edici. S konsolidací nakladatelské základny se program od 1920 postupně zaměřil na romány a povídky cizích autorů. Převažovaly prózy Jacka Londona, které doplnily další překlady z angličtiny (Joseph Conrad, John Buchan, Upton Sinclair, Francis M. Crawford, E. Phillips Oppenheim) a z francouzštiny (Anatole France, Pierre Benoit). Přeloženou beletrii, zčásti přebíranou z otisků ve stranických listech, nakrátko zastřešila edice Šťastné chvíle (1923, Ch. N. a A. M. Williamsonovi s ilustracemi Jaroslava Jareše), ojedinělou původní tvorbu představily prózy Josefa Bláhy. Ve vlastním podniku Slaboch nejprve pokračoval v předchozím programu dvěma překlady z angličtiny (H. Bedford-Jones a Arthur Conan Doyle), k nimž později připojil původní protibolševickou a protižidovskou satiru (Karel Stroff) a příspěvek k diskusi o léčitelství nakladatele Bedřicha Kočího (pseud. V. Levín). Poslední Edice Zeleného ostrova (1926) přinesla jen povídky Františka Bulánka-Dlouhána. Vzápětí Slaboch sbírkou Bulánkových veršů nakladatelství uzavřel. – Po několika satirických kresbách na obálkách politických brožur (mj. František Pelíšek) přispěli u beletrie obálkovými kresbami mj. Karel Rélink a Jaroslav Jareš, výjimečně V. H. Brunner a Jan Malík. Knížky tiskly nejčastěji pražské firmy V. Palásek a Fr. Kraus, Emil Geistlich, Politika a E. Beaufort.