Společné dílo

Společné dílo, vydavatelské družstvo spisovatelů, zapsané společenstvo s r. o., hodlalo bojovat „za uznání slovesných hodnot českých a slovenských mladých neznámých spisovatelů", přičemž případným odběratelům nabízelo „čest zakládajícího členství" a „mladým neznámým českým a slovenským autorům hodnotných prací možnost přistoupiti za členy". Aktivity družstva měly zahrnout též divadlo (1937 uspořádalo Společné dílo v Umělecké besedě představení hry Vilmy Warausové Kdo je vinen?) a výtvarné umění (účastni byli i výtvarníci), nakonec se však omezily na publikování prací členů přidruženého Spolku autorů doby (SAD). Svým nákladem vydalo družstvo jen dva tituly, ostatní pro Společné dílo nebo pro Spolek autorů doby nakladatelsky zajistily profesionální firmy Ferdinand Svoboda v Praze a Jos. L. Švíkal v Mladé Boleslavi.

Vyšlo cca 7 titulů. – Ve volné řadě Edice S. a. d. (též Edice S. A. D., Edice SAD, Edice Spolku autorů doby) vydali postupně František Ryska sociální román ze současnosti, Josef Házr Písecký a Josef Strunz sbírky veršů, Milena Ivšinová (psala se též Ivšínová) a Marie Nováková ženské prózy. Posledními básnickými svazky (opět Josef Strunz a debutující Zdeněk Dufek) edice autorsky i nakladatelsky zakotvila v severovýchodních Čechách. Sdružení bez výraznější autorské osobnosti (ohlašovaný titul Karla Horkého Doba nás nezapřela nevyšel) se nevyhranilo generačně ani programově a působilo jen jako nástroj ke zveřejnění produktů svých členů. Z mladších účastníků se později prosadil Zdeněk Dufek aktivistickou cestopisnou reportáží za protektorátu a jako dramatik, scenárista a dramaturg za socialismu. – O grafickou úpravu tisků se postupně pokoušeli grafik a ilustrátor Theodor Bechník (snad autor návrhu ediční značky), Jiří Horký a Josef Štainer (pak Steiner), obálky kreslili V. Ptáček a královéhradecký učitel Ludvík Jilemnický. Tisk zajistily firmy Antonín Novák v Kutné Hoře a Jos. L. Švíkal v Mladé Boleslavi.