Stanislav Pospíšil

Královéhradecký a pražský knižní podnikatel Jan Hostivít Pospíšil (* 1785, † 1868) otevřel počátkem 1850 knihtiskárnu v Pardubicích a v říjnu téhož roku koupil od vdovy po tiskaři Josefu Janu Košinovi Františky Košinové tiskárnu v Chrudimi (působila od 1810). Poté, co byl nucen po úředním zásahu její provoz omezit na litografii, přenesl asi 1854 do Chrudimi svou pardubickou tiskárnu a oba podniky spojil. Obchodvedoucím chrudimské firmy byl krátce jeho syn Ladislav Pospíšil, v té době majitel tiskárny v Trutnově. Ojedinělé chrudimské publikace vycházely nejprve pod firemním označením Jan H. Pospíšil, 1855–1856 Pospíšilovská knih- a kamenotiskárna, resp. Pospíšilovská knihtiskárna. Když 1856 Jan Hostivít Pospíšil rozdělil své podniky mezi syny, získal pražskou firmu Jaroslav Jan Pospíšil (* 1812, † 1889), královéhradeckou tiskárnu Ladislav Pospíšil (* 1820, † 1891) a chrudimskou Stanislav Pospíšil (* 1825 Hradec Králové, † 1896 Chrudim). Vyučil se 1849 v rodinném podniku knihkupcem a sazečem a později řídil tiskárnu svého otce v Pardubicích. V září 1856 obdržel tiskařskou koncesi pro Chrudim a firmu pak vedl pod svým jménem. Oženil se s Veronikou Roubínkovou, dcerou barvíře a starosty obce Luže, 1857 se stal chrudimským měšťanem. Od 1867 byl členem stolní společnosti Kosové s přezdívkou Kos Dušánek (se satirickou charakteristikou „co nakladatel dělí se se spisovatelem věrně o srdce i o ilustraci“). 1860 koupili manželé Pospíšilovi dům čp. 120/I a 1872 v něm Stanislav Pospíšil rozšířil podnik o knihkupectví. 1885 postoupil knihtiskárnu, kamenotiskárnu a ústav litografický dceři Julii Scholleové (* 1859 Chrudim, † 1917 Chrudim) a ponechal si jen knihkupectví se skladem starší produkce (1890 je prodal K. Marešovi, od něhož je 1893 koupil Alois Srdce a 1895 Josef Kosina). Vedení tiskárny převzal jeho zeť Jan Scholle († 1849 Březnice, † 1914 Chrudim), absolvent gymnázia a původně úředník na dráze Duchcovsko-podmokelské, který po sňatku s Julií Pospíšilovou 1878 vstoupil do tchánova podniku. 1887 získal tiskařskou koncesi (doložil vyučení u firem C. Wiegand v Teplicích a Stanislav Pospíšil v Chrudimi) a firmu provozoval pod názvem Stanislava Pospíšila zeť (J. Scholle), výjimečně jen J. Scholle. 1891 manželé Scholleovi přestěhovali podnik do domu čp. 41/IV, který 1897 přestavěli podle plánů chrudimského stavitele Jana Tomáška. Později se hospodářské poměry firmy zhoršily a její provozní dluhy hradila ze svého majetku Julie Scholleová. Po manželově smrti a následném konkurzu zadlužený podnik v exekuci koupila a tiskárnu dále vedla vdovským právem, ale v nakladatelství již nepokračovala. Její synové a dědicové, právník Stanislav Scholle a lékárník Otto Scholle, prodali 1917 podnik Františku Slavíkovi, který pokračoval v tiskařské a nakladatelské činnosti.

Celkem vyšlo cca 150 knižních titulů a do 1885 též cca 250 titulů nábožných a kramářských písní. – Některé tituly pro lidové publikum byly zprvu tištěny ve starší pravopisné podobě gotickými typy. Dle pokynu svého otce pokračoval Stanislav Pospíšil v souboru Kristofa [Christopha] Schmida spisy pro mládež (1857–1861, přel. Jan Vávra Lomnický a Stanislav Pospíšil), vydávaného od 1840 Janem Hostivítem Pospíšilem (jako překladatelé a nakladatelé některých svazků do souboru vstupovali i Stanislavovi bratři Jaroslav Pospíšil v Praze a Ladislav Pospíšil v Hradci Králové). Další program přinesl reedice úspěšných titulů konkurenčních tiskáren (Proroctví Michaldy, Historie o krásné a šlechetné Meluzině, svatební příručka Františka Jana Vaváka) i pospíšilovských firem (Christoph Schmid, Magdalena Dobromila Rettigová, František Alois Hora), pověsti a rytířské příběhy v adaptacích z němčiny (Josef Zeman pod šifrou J. Z., pseud. L. Lesnický) a překlady povídek (Alexander Friedrich Franz Hoffmann, Heinrich Zschokke). Ke standardní dobové produkci patřily též zpěvníky nábožných písní pro školní mládež, vzorník úředních i soukromých písemností (Josef Klika), gratulant (Josef Štěpánek), květomluva (Antonín Kastner), přehled poplatků a kolkových sazeb v němčině (Franz Diwissek) a klíč k převodu starší a nové rakouské měny. S chrudimským kulturním a společenským životem souvisely humorné deklamace, prózy a parodické hry Aloise Gallata (i pseud. L. Šmodrcha) vydávané samostatně i v souborech Sebraných spisů Gallatových část I–III (1875) a Z Gallatových komedií I–IV (1879), divadelní hry Karla Pippicha a operní texty Josefa Illnera. Zprvu jen několika tituly se představili pedagogové základních i odborných chrudimských škol Josef Klika (mluvnice a pravopis), Julius Beránek (ošetřování hospodářských zvířat), František Vohralík (vinařství) a Alois Thuma (včelařství). Tuto složku produkce rozvinul ve firmě od 1885 Jan Scholle, zaměřiv se především na učebnice pro obchodní školy a akademie a hospodářské školy různého typu. Do edice Nauky obchodní (1886–1890) soustředil učebnice účetnictví (Quido Teissler), korespondence (Jan Ctibor a Ludvík Hubáček), krasopisu (František Votruba) a finanční a obchodní matematiky (Jan Koloušek, Jan Ctibor), které pak vycházely v dalších vydáních a modifikacích. Pro obchodní školy vyšly též učebnice tržního a obchodního zeměpisu (Jan Zítek) a obchodní nauky (Richard Jiřík), pro hospodářské školy učebnice matematiky a geometrie (Alois Zdráhal a Gustav Burghauser), rostlinopisu (Karel Šafránek, Jaroslav Tebich) a živočichopisu (Karel Šafránek). Širší uplatnění nabídly učebnice geometrie a rýsování pro měšťanské školy (Josef Ratolíska), zeměpisu Rakouska-Uherska pro střední školy (František Sobek, 4 vydání), pravopisu (Alois Šmíd), latiny (Arnošt Skřivan), němčiny (Ludvík Hubáček) a další. Naučnou produkci doplnily mj. příspěvky k aktuálním politickým a správním otázkám (Karel Adámek), hasičské příručky (Václav Ježek), hygienické a zdravotnické pokyny v češtině i v němčině (Edmund Feyerfeil, Julius Pick) a rádce k vedení domácnosti (adaptace z němčiny). Regionální tvorbu obohatily mj. sborník k jubileu chrudimského gymnázia (1893, uspořádali Václav Ježek, Oldřich Sýkora a Václav Horák), výkresy k vyšívání lidových krojů Chrudimska (Antonín Šolta; i v německé mutaci) a průvodce Chrudimí a okolím (Vladimír Preininger). Průběžně vycházely nové práce i reedice (též jako obálková vydání) chrudimských kulturních celebrit Aloise Gallata a Karla Pippicha, původní divadelní texty a libreta (Jaroslav Gallat, Ludvík Unger, Bohumil Bouška, Josef Zařičanský) a překlady Jindřicha Veselovského z ruštiny (aktovky J. P. Ljachoviče a O. N. Svencického), sporadicky kratší prózy (Jan Fišer, František V. Kodym, v překladu z chorvatštiny Rudolfo Franjin Magjer). Stanislav Pospíšil a později i Jan Scholle vydávali a tiskli silvestrovské velkoformátové jednolisty chrudimských stolních společností Sůva a Kosové (nepravidelně 1871–1900; od 1871 s názvem Sůva, později Sůva / Klapačka), na dalších publikacích obou společností se zpravidla podíleli jen tiskem. Stanislav Pospíšil 1881 založil, vydával a tiskl regionální „týdeník pro zábavu, poučení a hájení zájmů východních Čech“ Ohlas chrudimský (hlavním spolupracovníkem byl V. B. Ježek), který však téhož roku (roč. 1, č. 26, 24. 9.) zanikl. Jan Scholle se krátce redakčně, nakladatelsky i tiskařsky účastnil na pedagogickém časopisu Antonína Konstantina Vítáka Pěstoun (roč. 4, 1886 – 6, 1888) a jeho beletristické příloze Matice dítek. – Grafické úpravě publikací věnovala tiskárna minimální pozornost. Spisy Christopha Schmida a některé tituly beletrie z prvního období zdobily frontispisy (dřevoryty nebo mědirytiny), ilustrace provázely i hry Aloise Gallata (šifry HP a Th, tj. Karel Ladislav Thuma).