Jaroslav Pátek

Jaroslav Pátek (* 1875 Třešť, † 1931 Vyškov) se vyučil knihkupcem u firmy Emil Šolc v Telči, u níž pak pracoval i po vyučení. Později byl zaměstnán u firem Lambert Klabusay v Holešově, Emil Hallama v Prostějově, Jul. Kittl v Moravské Ostravě, Th. Venta v Lounech a Gust. Dvořák v Německém (Havlíčkově) Brodě. V červenci 1905 koupil ve Vyškově knihkupectví Jana Hona, v říjnu téhož roku získal vlastní knihkupeckou a nakladatelskou koncesi a závod převedl na své jméno. Firma, v níž provozoval i nakladatelství, užívala též název Hanácké knihkupectví Jaroslava Pátka. 1927 ohlásila vyrovnání a 1932 ji od vdovy Marie Pátkové koupil knihař a papírník Alois Indra (* 1876), který po obdržení vlastní koncese pokračoval pod svým jménem v knihkupectví, ale nakladatelskou složku živnosti již neaktivoval.

Vyšlo cca 15 titulů. – Produkci otevřel sbírkou milostné poezie olomoucký pedagog Ferdinand Antonín Rýpar (pseud. Jaroslav Želiva). Ředitel obchodní školy ve Vyškově Richard Jiřík v nakladatelství uplatnil stručný výklad významnějších dramat Williama Shakespeara a v edici Knihovna cizích autorů (1907–1921) představil své překlady méně známých próz soudobých britských autorů (Arthur Conan Doyle, Elinor Glynová, pseud. A. Sam Weller, Dorothea Gerardová). Do edice Humoristická knihovna (1912–1914) soustředil nakladatelův bratr Oldřich Bedřich Pátek (pseud. Oldřich B. Lucký) své humoresky, satiry a delší prózu; ilustracemi je doprovodil Karel L. Thuma. Učitel Alois Josef Pátek, otec obou bratrů, sestavil sbírku přání (tzv. gratulant). Další edice nakladatelství se výrazněji nerozvinuly. Pro Pátkův sborník praktických příruček (1914) připravili Jaroslav Poláček a Jaroslav Skácel daňovou příručku, do edice Pátkův divadelní sborník (1917) přispěl divadelní hrou z venkovského prostředí redaktor Vyškovských novin Vilém Vlček. Soubor kázání Starozákonní promluvy (1918–1919, red. Tharsicius Paffrath), které pro nakladatelství z němčiny překládal a upravoval katecheta František Kučera, po úvodních svazcích (Job a Samuel) nepokračoval. Jako knihy svého nákladu vykazovala firma i starší tituly z nakladatelství Jan Hon, které 1905 převzala spolu s knihkupectvím do prodeje. – Převážnou většinu knih tiskla vyškovská tiskárna F. Obzina. Několik titulů (verše Jaroslava Želivy, prózy Elinor Glynové a Dorothey Gerardové) vyniklo osobitou typografickou úpravou.