Přerod

Edici Přerod v Praze na Vinohradech založil, redigoval a převážně též vydával poštovní zaměstnanec a externí student filozofie na pražské univerzitě Otto Parma (* 1889 Šoproň, Maďarsko, † 1963 Praha); jako literát a redaktor se později podepisoval  převážně Jiří O. (Ota, Otto) Parma. Drobnější vydavatelské aktivity rozvinul ještě v prvé polovině 20. let během svého úředního působení na Slovensku.

Vyšlo cca 20 titulů. – Do čela edice Přerod (1914–1917) zařadil Parma dodatečně svou sbírku veršů a básní v próze Hudba moře, která vyšla již 1914 samostatně nákladem firmy Fr. Švejda. Program Přerodu „získati všechna význačná jména české literatury a tak vytvořiti knihovnu současné české beletrie" se do 1916 v intenzivní nakladatelské produkci (jen s jedním svazkem vypomohlo vinohradské nakladatelství Fr. Jiroušek) pokoušeli naplnit prózami Otakar Hanuš, Jaroslav Pasovský, Josef Richard Hradecký, Jan Havlasa a Rudolf Kepka, verši kromě redaktora Emmerich Alois Hruška, Viktor Dyk, Lomikar Kleiner a Karel Šelepa, dramatem Petr Fingal. V srpnu 1916 Parma pod hlavičkou Přerodu založil a redigoval „všeobecný informativní list" Neděle. Programy některých pražských divadel, kabaretů, biografů, koncertů, výstav, sportovních utkání, výletů (mj. výletní cyklus Jana Karla Strakatého Po stopách Svatopluka Čecha) apod. doplnily hádanky a beletristické příspěvky. Protože časopis nezískal očekávanou hojnou inzerci, již v říjnu jej Parma změnil z týdeníku na literární čtrnáctideník, který v prosinci 1916 definitivně zanikl. Během krátkého působení časopisu (od 5. 8. do 14. 12. 1916 vyšlo 12 čísel 1. řady a 4 čísla 2. řady) v něm kromě většiny autorů Přerodu publikovali verše a prózy Viktor Hánek, Adolf Heyduk, Václav A. Jarolímek (pseud. V. A. Jarol), Čeněk Kalandra, Benjamin Klička, Pavel František Malý (pseud. Fer Ahasver, P. M. Alvín), Karel Nový, Josef Šimánek aj.  Parmova výzva k založení generačního seskupení Umělecká jednota Přerod (v 3. čísle 2. řady) zůstala zřejmě oslyšena. V chystané beletristické příloze Románové přílohy časopisu Neděle (red. A. Šefčíková) byla dokončena jen próza Elišky Šolcové Utrpení. Dosavadní profil edice Přerod současně rozkolísaly samostatné řady Kritická knihovna (1916; jen šaldovská studie Františka Tučného) a Cizí autoři (1917; jen drobný výbor z Émila Verhaerena v překladu a s komentářem Františka Tichého), které však dále nepokračovaly. Následující svazky (album perokreseb Hanuše Svobody Pražské motivy a drama Josefa B. Nežáreckého ze života Armády spásy) ještě čerpaly z příspěvků časopisu Neděle. Teprve další titul (novely Adolfa Velhartického) signalizoval návrat k původnímu programu; jeho vydáním však edice skončila. – Naplnění Parmovy zjevné snahy o odpovídající vnější úpravu svazků komplikovaly omezené možnosti a schopnosti zúčastněných tiskáren (nejčastěji  firmy Alois Koníček na Vinohradech). Až typografické řešení sbírky Lomikara Kleinera Moře a oblaka (tiskárna Grafia 1916) posloužilo jako vzor pro úpravu následujících svazků. Verše Emmericha Aloise Hrušky doprovodily dřevoryty Josefa Váchala, obálky několika titulů navrhl Hanuš Svoboda.