Přítel knihy

Nakladatelství Přítel knihy (Emil Reis) založil vyučený rytec a chemigraf Emil Reis (* 1889 Žižkov, dnes Praha-Žižkov, † ? ?), údajně za účasti tichého společníka Radsitze původem z Lotyšska. Podobně jako dva další současně zahajované podniky Rodinná knihovna a Gutenberg získával Přítel knihy zákazníky prostřednictvím prospektů a novinové inzerce k přímému odběru brožovaných knih „téměř zdarma“, tedy za úhradu poštovného, balného a výloh na reklamu. Objednavatelé se zavazovali k odebírání celých edic s možností vrátit některý ze zaslaných titulů. Nabízeny byly i výtisky v nakladatelských vazbách za dvojnásobnou cenu, za získání dalších odběratelů byly poskytovány prémie v knihách. 1928 vyhlásilo nakladatelství soutěž na nejlepší dosud neotištěný český román nebo soubor povídek (porotu tvořili literární vědci Jindřich Vodák a Miloslav Hýsek a redaktor Ota Dubský). Později Reis revidoval svůj poměr ke knihkupcům, které zprvu obcházel (1927 získal nakladatelskou koncesi, k níž 1929 připojil knihkupeckou), přesto se zadlužil a 1930 ohlásil vyrovnání. Téhož roku postoupil svůj podnik česko-ruskému nakladatelství Plamja, které převzalo i skladovanou produkci Přítele knihy a jeho místnosti. Neprodané tituly opatřilo novými přebaly a uvedlo do běžného prodeje za vyšší ceny. Zprvu zaměstnalo i Emila Reise (jeho osobní majetek byl soudně obstaven pro dluhy), který pak po zrušení koncese 1934 pracoval v Československé grafické Unii; jeho další osudy nebyly zjištěny.

Vyšlo cca 135 titulů. – Hlavním redakčním spolupracovníkem nakladatelství byl středoškolský profesor jazyků a překladatel Ota Dubský, kterého později doplnil jeho kolega Antonín Bernášek. Jednotně řešené svazky základních edic byly zpravidla vybaveny portrétem spisovatele ve frontispisu a kratší úvodní statí o autorovi a díle, výjimečně i rozsáhlejší studií. Nová knihovna světové literatury  (1927–1930) střídala díla klasiků a starší oddechové četby se současnou prózou v překladech z francouzštiny (Alexandre Dumas otec i syn, Victor Hugo, Honoré de Balzac, Stendhal, Guy de Maupassant, Henri Murger, Claude Tillier, Joseph Kessel, Pierre Benoit, Rachilde, Maurice Dekobra, Louis Dumur, Marcel Prévost), italštiny (Gabriele D´Annunzio, Grazia Deledda, Luigi Pirandello, Mario Puccini), angličtiny (Edgar Wallace, Victor Bridges, Hough Emmerson, Mark Twain), němčiny (Georg Ebers, Ludwig Huna, Adelbert von Chamisso, Hermann Sudermann, Hans Bachwitz, Wilhelm Hauff, Joseph Delmont), ruštiny (I. S. Turgeněv, A. P. Čechov, F. M. Dostojevskij, A. K. Tolstoj, Pantelejmon Romanov, Michail Zoščenko, V. I. Němirovič-Dančenko, I. N. Potapenko) a polštiny (Stefan Barczewski, Antoni Lange), ojediněle i z dánštiny (Karl Gjellerup), švédštiny (August Strindberg) a maďarštiny (András Fáy). Obdobně koncipovaná Nová knihovna české literatury (1927–1930) zařadila rovněž prózy starších autorů (Jan Neruda, Gustav Pfleger Moravský, Karel Sabina, Bohumil Havlasa, Josef Jiří Stankovský, Vítězslav Hálek), převážila však současná próza (Jarmila Hašková, Vojtěch Rozner, Karel Elgart Sokol, Rudolf Richard Hofmeister, Čeněk Kramoliš, Otakar Auředníček, Josef Jahoda, Petr Fingal, Jos. Č. Havlín, Jan Václav z Finberka, Zdeněk Matěj Kuděj, František Herman, A. C. Nor, Stanislav Reiniš, Tylda Meinecková, Dominik Filip), nejčastěji soubory povídek. Nerozkryto zůstalo jméno autora humoristické prózy (pseudonym Bohuslav Haknovecký) i jména spisovatelů oceněných v soutěži nakladatelství (pseudonymy Jaroslav Jára, Lea Vrovská) včetně vítěze soutěže, vojáka z povolání (pseudonym K. Holub). Nová knihovna pro mládež (1927–1929) přinesla jen další překlad oblíbeného románu Edmonda De Amicis Srdce a dobrodružný příběh ze současnosti (A Hyatt Verrill). Mimo edice vyšla ve standardní úpravě mj. sbírka anekdot (Antonín Bernášek pod pseud. Karel Veselský), kovbojka (Robert Ames Bennet) a katastrofická sci-fi (Lovis Stevenhagen). Samostatně nakladatelství propagovalo zejména ilustrovaná díla mimo řady (mj. Brehmovy povídky o zvířatech v převyprávění Theodora Etzela s převzatými ilustracemi a Paměti Giacoma Casanovy s výzdobou Josefa Weniga v standardní nebo luxusní variantě). Na pomezí populárně-naučného periodika a knižní publikace vycházela po sešitech Encyklopedie československé mládeže (red. Josef Keprta; 1929–1930 vyšly 2 díly), v níž pak pokračovala nakladatelství Plamja a Josef Elstner. Nakladatelský časopis s původními příspěvky Přítel knihy (s podtitulem Měsíčník pro literaturu, umění a práci kulturní jej redigoval Ota Dubský) nebyl v dostupných veřejných sbírkách zjištěn, přestože vycházel nejméně 1927–1928. – Portréty spisovatelů kreslil zpravidla Kamil Zvelebil, plátěné nakladatelské vazby navrhoval Zdeněk Guth. Tisk zajišťovala nejčastěji Legiografie, někdy též další pražské tiskárny Neuber, Pour a spol. a V. Horák a spol.