Karel Zink

Karel Zink (* 1889 Královské Vinohrady, dnes Praha-Vinohrady, † 1975 Praha) se vyučil knihkupcem u pražské firmy 0. Pyšvejc (1907–1910 absolvoval pokračovací knihkupeckou školu), kde pak byl zaměstnán do 1918. Krátce pracoval v Brně (knihkupectví A. Píša) a po návratu do Prahy 1919 vybudoval a do 1923 řídil antikvariát Zemědělského knihkupectví a nakladatelství A. Neubert. Již 1919 získal knihkupeckou koncesi, vlastní závod však otevřel až 1923. První knižní aukcí v říjnu 1925 (do května 1949 jich uspořádal 65) se přihlásil k tradici pražských knižních dražeb 18. a 19. století. Aukce starých a vzácných tisků, bibliofilií, exlibris, grafiky, rukopisů a dalších listinných materiálů pořádal zpravidla v hotelu Beránek v Praze na Vinohradech. Některé časově koordinoval s významnými kulturními akcemi (Mezinárodní sjezd knihovníků a přátel knihy, 1926; Týden české knihy, 1927); spolupořadatelem výjezdní aukce u příležitosti Výstavy soudobé kultury v Brně (1928) byl nakladatel a knihkupec Stanislav Kočí. 1942 byla Zinkovi na příkaz okupačních úřadů odňata koncese pro jeho členství v zednářské lóži. Po květnu 1945 se stal národním správcem několika pražských německých antikvariátů (1946 se národní správy vzdal), koncem 1945 získal zpět koncesi a spolu s vdovou po nacisty popraveném knihkupci a svobodném zednáři Karlu Švábovi Františkou Švábovou (* 1897, † 1966) znovuotevřel knihkupectví a antikvariát. 1946 obnovil i knižní aukce, jejichž pořádání přenesl do Malostranské besedy. Po 1949 pracoval v zestátněném antikvariátu (nejprve pod firmou Orbis, od 1953 Kniha), kde uspořádal dalších 10 aukcí (poslední v červnu 1955). Své profesní působení uzavřel velkou prodejní výstavu Mikoláš Aleš a kniha (1956) se soupisem umělcovy knižní tvorby a literatury o něm. Již dříve publikoval mj. postřehy o sběratelích (Český bibliofil 1929) a stať o historii knižních aukcí (Ročenka československých knihtiskařů 1931, i samostatný otisk). Od 1909 byl členem a později též funkcionářem (1939–1942 a 1963–1967 předsedou) Spolku českých bibliofilů. Redigoval spolkový sborník Marginálie (1966–1969/1970), do něhož zpracoval dějiny české bibliofilie 1908–1945 (Marginálie 1968). Působil i ve Spolku sběratelů a přátel exlibris. Knihu vzpomínek, kterou údajně chystal, zřejmě nenapsal. – Antikvářova dcera Dagmar Zinková, provdaná Tejnorová (* 1923, † 1997) se po maturitě 1942 vyučila u otce. 1945–1949 studovala na filozofické fakultě Univerzity Karlovy pomocné vědy historické, před ukončením studia však byla při politických prověrkách vyloučena. Pak pracovala jako antikvářka, od počátku 70. let do 1991 vedla pražský antikvariát v Dlážděné ulici. 1990 získala titul PhDr. Jejím manželem byl jazykovědec Antonín Tejnor.

Vyšlo cca 100 titulů. – Řada … knižní aukce, resp. … aukce, na obálkách zpravidla … Zinkova aukce (1925–1949) soustředila katalogy všech 65 Zinkových dražeb. Draženy byly zpravidla určité celky (staré tisky, bohemika, slovenika, pragensia, národní obrození, legionářské tisky, autografy, bibliofilie, dedikace, užitková grafika apod.), v nabídce byly též šlechtické knihovny a jejich zlomky i osobní knihovny a sbírky (mj. Jana Jeníka z Bratřic, Ferdinanda Čenského, Antonína Podlahy, Arnošta Procházky, Jindřicha Vančury, Karla Zajíčka). Údaje odborného popisu dražených položek (zpracovával jej nejprve Karel Zink, později spolupracovali Antonín Dolenský, Stanislav F. Svoboda, Jaromír Malý, Miloslav Novotný a především Bohumír Lifka, po 1945 též Dagmar Zinková) doplnily v některých katalozích glosy, poznámky a komentáře sestavovatelů. V doplňkové řadě … seznam skladu (1925–1940) vyšlo v delších intervalech 18 jednodušeji zpracovaných nabídkových seznamů Zinkova knihkupectví a antikvariátu. Souběžně s firemními účelovými publikacemi vydával Zink sporadicky další tituly, převážně bibliofilie a soukromé tisky, inspirované jeho aukcemi či aktivitami v bibliofilském nebo zednářském hnutí. Kromě soudobé beletrie (Antonín Buriánek, Jaromír Rašín, František Táborský, v překladech do angličtiny a němčiny Emanuel Lešehrad) vyšly lidové písně ze sbírky Jana Jeníka z Bratřic, dopis Miloše Martena Antonínu Mackovi, zápisky lékaře Ladislava Syllaby, dokumenty k historii knižních aukcí a stať o zednářské hudbě. Pragensie Cyrila Merhouta zaznamenala historii posledního firemního sídla na Malé Straně. – Některé z jednotně graficky rozvržených katalogů zařadily výtvarné přílohy (přispěli mj. Josef Váchal, Max Švabinský a František Kobliha), jedinou atypickou obálku navrhl Alois Moravec. Na individuálních Zinkových tiscích výtvarně spolupracovali Method Kaláb, Alois Chvála, Rudolf Hála, Karel Svolinský, Cyril Bouda a Karel Müller. Pečlivý tisk zajišťovaly převážně pražské firmy Dr. Ed. Grégr a syn, Průmyslová tiskárna, Orbis, Státní tiskárna, Legiografie, Stiebling a Havelka, po 1945 Janský a Navrátil.