Miloslav Nebeský

Miloslav Nebeský (* 1886 Praha-Žižkov, † 1948 Praha) se vyučil knihkupcem (1900–1902 absolvoval pokračovací knihkupeckou školu) a pak zřejmě dále pracoval v oboru. V únoru 1921 získal knihkupeckou a nakladatelskou koncesi a téhož roku založil nakladatelství Miloslav Nebeský. Finančně firmu v začátcích podpořil po svém návratu z desetiletého pobytu v USA nakladatelův švagr Jaroslav Beznoska (* 1892 Praha, † ? ?), který se stal jejím tichým společníkem. Později splnil podmínky profesní kvalifikace (formálně se u téže firmy vyučil knihkupcem) a 1930 se nakladatelství za jeho účasti změnilo na veřejnou obchodní společnost Nebeský a Beznoska (na několika titulech se tento název uplatnil už 1921–1923). 1934 vyšly poslední publikace, 1935 Nebeský ze společnosti vystoupil a Beznoska se stal jediným majitelem nakladatelství Nebeský a Beznoska, které pravděpodobně téhož roku zaniklo. 1936 získal Jaroslav Beznoska novou koncesi, od Boženy Krasnické převzal knihkupectví v Praze-Košířích a provozoval je pak pod svým jménem. K nakladatelství se již nevrátil, doprodával však sklad bývalé firmy. 1949 se knihkupectví zapojilo do družstva Kniha lidu. Miloslav Nebeský po odchodu z nakladatelství pracoval jako obchodní cestující, později snad jako účetní.

Celkem vyšlo cca 150 titulů. – Edici drobných sešitů o standardním rozsahu 24 stran s ilustračním obrázkem na obálce Nebeskýho knihovna pro mládež (1921, red. Alfons Bohumil Šťastný) naplnil její redaktor vlastními pohádkami, mravoučnými povídkami a dobrodružnými příběhy na motivy francouzských a anglických předloh. Některé příběhy spojilo nakladatelství s využitím původní sazby do větších celků a nabízelo je pod novými názvy jako samostatná díla A. B. Šťastného. Nebeského knihovna (později Nebeského illustrovaná knihovna) pro mládež dospívající (1921–1922) zařadila po původním vědeckofantastickém románu (Alfons Bohumil Šťastný) překlady z angličtiny (Charles Dickens) a francouzštiny (Alexandre Dumas v úpravě pro mládež), „knižnice krásného písemnictví všech světů a národů“ Světoráz (1921–1923) několik nesourodých původních próz (Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, Jindřich Šimon Baar, Pavel Dušan, Pavel List) a překladů (Wacław Sieroszewski, Hermann Sudermann a H. G. Wells). V další produkci nakladatelství opustilo edice a bez zřetelného programu vydávalo především překlady dobrodružných, společenských a milostných románů z francouzštiny (Alexandre Dumas, Maxime La Tour, François-René de Chateaubriand, Frédéric Boutet, Hélene Lecomte Du Nouyová), angličtiny (H. Rider Haggard, Francis Marion Crawford, Rafael Sabatini, Emmerson Hough, Walter Scott, Percival Christopher Wren, a Ridgwell Cullum, A. E. W. Mason, Berta Rucková, Oliver Higgins Prouty, Anne Parrishová, Booth Tarkington) a z němčiny (Hermann Sudermann). Významněji byl v produkci zastoupen Vicente Blasco Ibánez volnou řadou dobrodružných a sociálních románů i politickou publicistikou (ze španělštiny překládal a komentoval Karel Vít), počátkem 30. let dominovaly společenské a milostné prózy Georgese Ohneta. K přeložené dívčí četbě (Pedro Antonio de Alarcón) připojil původní příběh Jiří Ota Parma. Z dalších domácích autorů přispěli sociální tematikou Ladislav Jandečka a Karel Stanislav Chmuray, románem pro ženy R. Jar. Slavík a válečnými vzpomínkami Karel Rélink. Doménou českých autorů zůstaly knížky pro děti. Původní pohádky i výbory a adaptace klasických a cizích předloh publikovali Alfons Bohumil Šťastný, Ludmila Tesařová, Karel Weinfurter (též kmenový překladatel nakladatelství z angličtiny), Rudolf František Vojíř, Božena Kavodová, Karel Čvančara (pseud. Karel Lužan) a Pavel Dušan, pověsti Antonín Dolenský a Alois Jaša. Leporela a obrázkové knížky s veršíky pro nejmenší připojili Ludmila Tesařová, Ludmila Grossmannová Brodská a Hanuš Sedláček. V závěru vybočilo nakladatelství z dosavadního zaměření vstupem do projektu encyklopedie Nový velký ilustrovaný slovník naučný (red. Antonín Dolenský), jejíž základní řada vyšla 1929–1932 nákladem české pobočky dánského nakladatelství Gutenberg. Nakladatelství Nebeský a Beznoska vydalo dodatky (1933–1934), zbytek nákladu základní řady opatřilo novými titulními listy a komplet prodávalo pod svou firmou. Navzdory reklamní kampani s nabídkou knih zdarma pro nové odběratele slovník zřejmě obchodně neuspěl a mezi českými encyklopediemi zůstal nedoceněn. – Většina knih vycházela s ilustracemi, jména výtvarníků však často nebyla uváděna. Hlavním ilustrátorem nakladatelství byl Václav Čutta, který též navrhl řadu individuálních nakladatelských vazeb. Výtvarně dále spolupracovali Karel Vítek (i šifra K. V.), Karel Šimůnek, Josef Ferdinand Hetteš (i šifra J. F. H.), Artuš Scheiner, Karel Rélink, Karel Weran (Veran), František Horník, Rudolf Mates, řidčeji A. Fiala, Jan Goth, Zdeněk Guth, Jaroslav Vodrážka, Robert Schlosser aj. Několik knih ilustrovaly fotografie z filmů. Na tisku se po pražské firmě Neuber, Pour a spol., na jejíž adrese zprvu nakladatelství sídlilo, podílely tiskárny Josef Kolanda, Löschner a spol., Pragotisk (Peroutka a spol.), M. Knapp, později Josef Průša, Multiplex v Pardubicích, Jindřich Hanzl v Kutné Hoře a Pražská akciová tiskárna, ojediněle mj. Jar. Strojil v Přerově, Jos. B. Zápotočný v Rokycanech a Kryl a Scotti v Novém Jičíně.