V. Jedlička, nást. Ant. Neumann

Knihkupectví a nakladatelství v Praze na Vinohradech založil koncem 1913 na koncesi z července téhož roku Vilém Jedlička (* 1877 ?, + ? ?). Vyučil se v pražské firmě F. Topič a před svým osamostatněním řídil 1910–1913 jako prokurista vinohradskou knihkupeckou pobočku firmy Josef Springer. 1939 od něho závod koupil Antonín Neumann (* 1908 Praha-Žižkov, + ? ?). Ten se po 5 třídách reálného gymnázia vyučil knihkupcem v Českomoravských podnicích tiskařských a vydavatelských (pozdější Novina) a 1925–1927 absolvoval pokračovací knihkupeckou školu. Zaměstnán byl v Novině a ve firmách Mladé proudy a Melantrich. Od Jedličky si zřejmě pronajal i koncesi, přičemž oborový adresář uváděl název nového podniku Vilém Jedlička, maj. (= majitel) A. Neumann a knihy vycházely pod názvem V. Jedlička, nást. (= nástupce) Ant. Neumann (s četnými variantami); název na firemním štítě nebyl zjištěn. Vlastní knihkupeckou koncesi získal Neumann 1946, pod názvem Antonín Neumann však firma působila krátce až od 1948. Knihkupectví převzalo 1949 družstvo Kniha lidu.

Celkem vyšlo cca 30 titulů knih a hudebnin. – Pod původní firmou Vilém Jedlička vydal její zakladatel jen drobné hudebniny leteckého meteorologa Bohdana Viplera (pochod letců a kabaretní popěvky) v edici Dodo (asi 1922). Současně převzal do komise (k distribuci) Viplerovu brožurku o předpovídání počasí. – Antonín Neumann se v nástupnické firmě zaměřil především na původní oddechovou četbu. Její výrazný představitel Vladimír Tůma přispěl pod pseudonymem J. S. Reading detektivkou z anglického prostředí (vyšla antedatovaně údajně nákladem fiktivního překladatele A. Rydvala v edici STOP!) a pod svým jménem parodií na dobrodružné příběhy Těžký život dobrodruha, vzápětí úspěšně zfilmovanou. Obdobnou tvorbu představili Jaroslav Škába (námořnické příhody) a František Zeman pod pseud. Fr. Antaz (humoristická detektivka). Jediným svazkem edice Květy (1941) zůstal Máj Karla Hynka Máchy. Spisovatel a tramp Géza Včelička získal v nakladatelství publikační prostor pro sbírky veršů a próz, doplněné o texty kritických ohlasů, a pro zpěvník svých písní. Autorem dalších hudebnin byl Gustav Janouch, který k válečným svazečkům jazzových skladeb a trampských písniček připojil 1945 zpěvník písní proletářských a osvobozeneckých. 1941 a 1945 vydalo nakladatelství 2 drobné příručky k výuce ruštiny od Ivana Gancova. Dle údajů Národní knihovny, získaných pravděpodobně od antikváře Antonína Kovandy, vydal Antonín Neumann spolu s Ferdinandem Holasem 1945 ještě za okupace pod fiktivní firmou břevnovského nakladatelství Tria bez cenzurního povolení kovbojku (autor Petr Barnet, údajný překladatel Vojta Tůma). Bezprostředně poválečná edice Květen (1945, red. Géza Včelička) přinesla jen sbírku okupační poezie (Ilja Bart), samostatně vyšly tulácké a osvobozenecké verše Ivana Doliny. Bezprostřední svědectví o holokaustu publikoval Fr. R. Kraus. Vladimír Tůma po válce kromě další detektivky přispěl skautskou příručkou (pseud. Nuník), humoristickým románem a redakcí sbírky protektorátních anekdot. – Při neúčasti profesionálních typografů se na obálkách a výzdobě výrazněji uplatnili Sláva (Slavomír) Kittner, Míla Paša a Josef Holler, obálky navrhli též Miroslav Pelc, Jan Černý-Klatovský, Vladimír Leština a David Friedmann. Hudebniny Viléma Jedličky tiskla firma Kmínek a Bureš, produkci jeho nástupce především tiskárny Ant. Lapáček a Jan Andreska vd.