O. J. Bukač

Otomar J. Bukač (* 1878 Třebechovice pod Orebem, † 1962 Praha) se vyučil knihkupcem u Jana Paška v Jičíně, pak byl zaměstnán u několika pražských a venkovských firem. 1904 otevřel v Mostě s tehdy převažující německou klientelou papírnictví (uváděl je jako Český závod papírnický O. J. Bukače), které koncem 1907 na koncesi z téhož roku rozšířil o české knihkupectví a nakladatelství s neprotokolovaným názvem Severočeské menšinové knihkupectví a nakladatelství (O. J. Bukač). 1910 přenechal mostecké knihkupectví své sestře Marii Mikyskové, která 1912 získala koncesi na své jméno, a koupil knihkupectví Ervína Wohanky v Lounech. 1911 získal pro Louny koncesi, již 1912 však knihkupectví prodal Edvardu Fastrovi. Pak působil mimo obor (údajně byl mlynářem v Zápech u Brandýsa nad Labem a obchodníkem v Praze) a teprve v říjnu 1922 otevřel české knihkupectví v Ústí nad Labem, k němuž opět připojil i nakladatelství. 1928 získal koncesi pro knihkupeckou pobočku v Mostě, kterou od něho převzala Květuše Zýková. 1935 pro finanční problémy ukončil v Ústí nad Labem činnost (na jeho koncesi tam pak působil knihkupec Adolf Fries) a v Praze založil firmu Normalia. Po komunistickém převratu 1948 pracoval jako úředník v podniku Drutex.

Celkem vyšlo cca 30 titulů. – Nakladatelské působení v Mostě Bukač otevřel 1907 ještě jako papírník nacionálně zaostřenou polemickou brožurou k problematice menšinového školství. Další příspěvky k národnostní situaci v severních a severozápadních Čechách soustředil do edice Menšinová knihovna (1908–1909); jejím jádrem byla obsáhlá dokumentace českých menšin v pohraničních okresech od Jeronýma Šuberta (vycházela na pokračování). Lidovýchovná Bukačova knihovna (1909) přinesla jen populární výklady o živnostenských předpisech,  pohlavní zdravovědě a poměrech v Makedonii. Souběžně vycházel  jediný ročník zábavného a vzdělávacího měsíčníku Vševěd (1909; redakci měl v Praze, hlavním spolupracovníkem byl T. E. Tisovský). Obnovené nakladatelství v Ústí nad Labem otevřela kartografická edice Bukačovy podrobné cestovní mapy Republiky československé (1922). Vydané mapy (jen severozápad a severovýchod Čech; kreslil je León Panuška) doplnily regionální průvodce a vlastivědné spisky (František Hrnčíř, Jaroslav Zbíral, Ferdinand Kotek). K česko-německým národnostním konfliktům po vzniku Československa se vrátil sociálnědemokratický publicista František Cajthaml-Liberté (i pod pseud. Fr. Borecký), zejména v edici Bukačova knihovna menšinová (1924).  Produkci doplnila okrajově i beletrie (prózou Jan Petrus, František Xaver Kraus, verši Martin Jan Vochoč). – Záhlaví časopisu Vševěd nakreslil Mikoláš Aleš, barevné obálky ústecké produkce navrhovali mj. León Panuška, ústecký pedagog Stanislav Svoboda a šifra ABr.

1935 se Bukač ještě v Ústí nad Labem nakladatelsky podílel na jednom svazku edice Knihovna Nové školy mateřské, kterou vydávala stejnojmenná pedagogická společnost. Po odchodu do Prahy vydal  pod firmou Normalia několik předloh pro cvičení písma a technického kreslení.