Vilém Šmidt

Syn tiskaře Vilém Šmidt (* 1908 Praha, † 1990 Praha) se vyučil knihkupcem u firmy Karel Mikota v Praze na Vinohradech (1924–1926 absolvoval pokračovací knihkupeckou školu). Zaměstnán byl v knihkupectví a nakladatelství Jan Svátek a v komisionářstvích Höfer a Klouček a Obchodní družstvo českých knihkupců. Zájem o krásnou knihu a grafiku jej přivedl do Spolku českých bibliofilů, Spolku sběratelů a přátel exlibris a Spolku výtvarných umělců Hollar. Jako nakladatel ze záliby se uvedl 1934 drobnými soukromými tisky, na které 1936 navázal programem polobibliofilských edic s původní grafickou výzdobou a přednostními číslovanými výtisky. 1940 získal nakladatelskou koncesi, svou činnost profesionalizoval (název firmy Vilém Šmidt doplnil charakteristickou Nakladatelství krásné knihy) a v dalších letech rozšířil ediční program o pečlivě vypravenou beletrii běžného nákladu. Od 1946 byl interním redaktorem nakladatelství básník a překladatel Jan Vladislav. Po zrušení firmy byl Vilém Šmidt 1950 přikázán do tábora nucené práce, později pracoval v nakladatelství a knihkupectví Vyšehrad (pak Lidová demokracie – Vyšehrad). V 60.–80. letech 20. století pro své přátele redigoval a vydával drobné soukromé tisky. Po listopadu 1989 se s dalšími členy bývalého Svazu českých knihkupců a nakladatelů podílel na obnově jeho činnosti. Připravoval se k návratu do oboru, stejnojmenné nakladatelství však 1990 založil jeho syn Vilém Šmidt mladší.

Vyšlo cca 130 titulů. – Spolu se soukromými tisky, převážně drobnými bezručiany, rozvinul Vilém Šmidt edice Máj (1936–1941), Kytice (1938–1943) a Ratolest (1940–1946, red. Bedřich Beneš Buchlovan), v nichž za autorské, editorské i redakční účasti Bedřicha Beneše Buchlovana vycházely především verše a prózy českých autorů 19. století (Karel Hynek Mácha, Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Václav Šolc, Josef Václav Frič, Rudolf Mayer, Adolf Heyduk, Karel Sabina, Gustav Pfleger Moravský, Václav Bolemír Nebeský, Svatopluk Čech, Jaroslav Vrchlický, Karel Havlíček Borovský, František Ladislav Čelakovský, Jakub Arbes, Václav Beneš Třebízský, Karel Jaromír Erben, Božena Němcová, František Jaromír Rubeš, Ladislav Stroupežnický, Alois Vojtěch Šmilovský a Josef Jaroslav Langer) s výzdobou osvědčených spolutvůrců aktuální bibliofilské produkce (postupně Karel Svolinský, Václav  Karel, Aljo Beran, Alois Moravec, Karel Štika, Oldřich Menhart, Petr Dillinger, Antonín Burka, František Kobliha, Josef Hodek, Jan Konůpek, Arnošt Hrabal, Antonín Procházka, Cyril Bouda, Václav Mašek, Vlastimil Rada, Jiří Trnka). Do všech edic byl zařazen Máchův Máj (vždy s jinou výzdobou) v textové úpravě, kterou redaktor obhajoval polemickou brožurou (Bedřich Beneš Buchlovan: Ruce pryč, 1940). V edici Kytice vybočily z programového zaměření drobné literární studie (Bedřich Slavík a Arne Novák), soudobé verše (Bedřich Beneš Buchlovan a Miloš Hlávka) a dva svazky legend, v edici Ratolest výbory povídkové tvorby z Hané, Valašska a Slovácka s ilustracemi regionálních umělců (František Hoplíček, Jan Kobzáň, Jaroslav Melichárek). K nerudovskému výročí 1941 přispělo nakladatelství souborem Z básnického díla Jana Nerudy (1941, red. Bedřich Beneš Buchlovan), jehož svazky vyzdobili Petr Dillinger, Václav Mašek, Karel Svolinský, Karel Štěch a František Kobliha. Náklady, za válečné konjunktury postupně zvyšované, kolísaly mezi dvěma sty a více než třemi tisíci výtisky, přičemž 50 až 200 výtisků bylo zpravidla přednostních. Za německé okupace vyšlo i několik nepovolených dotisků. Vazbu části přednostních výtisků údajně zhotovoval umělecký knihař Karel Dudešek. Odborná edice Rukověť milovníka knih (1942–1946, red. Bedřich Beneš Buchlovan) měla soustředit „monografie, soupisy, příručky o knihách a lidech kolem nich", po přehledu knižní tvorby Adolfa Kašpara (Bedřich Beneš Buchlovan) a statích o soukromých a veřejných knihovnách (Stanislav Švehla a Zdeněk Vavřík) však zanikla. Obrat k ilustrované knize pro širší publikum zahájila edice Krásné dětské knihy (1942–1948, red. Jaroslav Mecer). která se zaměřila především na původní verše a prózy pro nejmenší čtenáře (Jaroslav Šulc, Josef Kovář, Jaroslav Hloušek, Jaroslav Vodrážka, Frank Wenig, František Kárník, Jaroslav Mecer, Leontina Mašínová a soubory pohádek). Edice pro starší děti Studánka (1945; jen Zikmud Skyba) nepokračovala, původní i přeložená literatura pro děti i dospívající mládež (mj. Karel Michl, František Hampl, Václav Deyl, Antonín Benda, Bedřich Beneš Buchlovan a Jiří Medula, z cizích Florence Hayesová, Bert Sackett a Lois Lenski) však dále vycházela mimo edice. Obálky a ilustrace kreslili zejména Jan Černý-Klatovský, dále Václav Bláha, Karel Pekárek, Jaroslav Vodrážka, František Vrobel, Zdeněk Burian, Ondřej Sekora, Viktor Polášek, Franta Stejskal, Antonín Pospíšil a Stanislav Kulhánek. Další čtenářská edice Zahrada krásné prózy (1945–1948, red. Zdeněk Šmíd) soustředila překlady soudobé prózy ze španělštiny (Alcides Arguedas, Manuel Gálvez), francouzštiny (Maurice Barrès, Marie Geversová), angličtiny (Louis Bromfield, Pearl S. Bucková), italštiny (Andrea Majocchi), ruštiny (A. N. Tolstoj) a maďarštiny (Illés Kaczér), které doplnil původní román (Bedřich Beneš Buchlovan). Ve výlučnější edici Malá veledíla (1945–1948, red. Jan Vladislav) byli představeni mj. Antonio de Alarcón (přeložil Zdeněk Šmíd), Guillaume Apollinaire (Zdeněk Kalista), Honoré de Balzac (Zdeněk Bár), Matteo Bandello (Jan Brechensbauer), Charles Dickens (Jaroslav Albrecht), Vjačeslav Ivanov a M. J. Lermontov (Jaroslav Teichmann), William Shakespeare (Jan Vladislav), André Suarès (Drahomír Šajtar) a Alfred de Vigny (Marie Mrštíková); české autory zastoupili znovu Karel Hynek Mácha a Karel Jaromír Erben. Za války se nerozvinula Knihovna básní (1942, red. Zdeněk Vavřík; jen Růžena Žižková) a současná česká poezie (Josef Bouzek, Zdeněk Šmíd) vycházela mimo edice. Až v básnické edici Klenba (1945–1947, red. Zdeněk Vavřík) byli spolu s překlady (Eduard Bagrickij, François Villon, Leopold Staff, srbští básníci v uspořádání Jaroslava Závady) zastoupeni též čeští autoři (Zdeněk Vavřík, Jan Vladislav a Zdeněk Šmíd). Při výzdobě poválečných edic rozšířili okruh výtvarných spolupracovníků nakladatelství Zdeněk Sklenář, Ludmila Jiřincová, Karel Müller, Jaroslav Fišer, Jiří Šindler, Alois Zábranský, Michael Florian, Helena Šindelářová, Evžen Pokorný, Karel Teige a Jaroslav Lukavský. Ohlašovaná bibliofilská edice Šmidtova dvoustovka už nebyla zahájena a nevyšel ani Výbor z díla Boženy Němcové, chystaný v redakci Bedřicha Beneše Buchlovana (výzdoba Petra Dillinger a František Vrobel). – Tisk zajišťovaly zprvu osvědčené moravské závody Družstvo knihtiskárny v Hranicích (typograf Vladimír Stejskal), Karel Kryl v Kroměříži a František Bartoš v Přerově, později též Průmyslová tiskárna  v Praze (typografové Method Kaláb a Jindra Vichnar), Jar. Strojil v Přerově, V. & A. Janata v Novém Bydžově, J. L. Bayer v Kolíně a Cíl v Liberci (typograf Karel Janout).

Z drobných bibliofilií, které Šmidt redigoval a vydával po zániku svého nakladatelství údajně ve spolupráci s přítelem v roudnické tiskárně jako soukromé tisky (některé antedatovaně nebo bez vročení, jiné s označením Nejmenší edice), jsou bibliograficky doloženy svazečky veršů Jaroslava Seiferta a Fráni Šrámka s původní grafikou Vojtěcha Cinybulka, Ladislava J. Kašpara, Vladimíra Komárka a Zdeňka Mlčocha.