Jaroslav Jiránek

Knihtiskárnu s názvem Grafia založil ve 20. letech 20. století (koncesi získala 1922) turnovský tiskař Jan Jiránek. Vedl ji zprvu jeho syn Vladimír Jiránek (* 1901 ?, † 1929 Turnov). Po jeho předčasné smrti tiskárnu na nátlak rodiny převzal Vladimírův starší bratr Jaroslav Jiránek (* 1898 Turnov, † 1976 Semily), absolvent Českoslovanské obchodní akademie v Praze (1918), který předtím působil v jiném oboru. Ten ji zmodernizoval, činnost rozšířil o nakladatelství a název firmy postupně změnil na Jaroslav Jiránek. 1945 byl na udání místní konkurence, podpořené Svazem českých knihkupců a nakladatelů, vyšetřován pro údajnou kolaboraci, obvinění však vyvrátil. Od 1949, kdy ztratila nakladatelské oprávnění, působila tiskárna do 1953 v národní správě, pak byla znárodněna a 1960 zrušena.

Vyšlo cca 35 titulů. – Grafia vydávala a tiskla regionální týdeník Týden horských okresů (1931–1941, od října 1936 s názvem Týden horských okresů severočeských; odpovědným redaktorem byl František Kocour, od července 1936 Jaroslav Jiránek). Současně rozvíjela též nakladatelství, od počátku 40. let převážně pod firmou Jaroslav Jiránek. Zahájila německou příručkou pro návštěvníky kasina v Monte Carlu (autor Frank Turner), česky vyšly sokolské humoresky (Josef Slavík) a kniha veršů (Alois Václavík). Závažnější nakladatelský program otevřely až koncem 30. let učebnice obchodních nauk (mj. Oskar Ferdinand Heyd). 1940 Jiránek obnovil edici školní četby bývalého libštátského nakladatele Vojtěcha Hanče Odkaz (1940–1944) a  pokračoval za odborné spolupráce Františka Oberpfalcera a Alberta Pražáka jak přepracovanými reedicemi jejích starších svazků (další vydání vycházela ještě po 1945), tak novými tituly (autoři Václav Beneš Třebízský, Karel Havlíček Borovský, František Ladislav Čelakovský, Jan Karafiát, Božena Němcová, Alois Vojtěch Šmilovský, z cizích Edmondo De Amicis). Mimo edice vyšly obrazové regionální publikace (mj. k 75. narozeninám malíře Františka Kavána), později detektivka (Josef Petr Bulan) a ještě za války Uhlířské pohádky Karla Vokáče (1944). Profesor železnobrodské sklářské školy Rudolf Janíček uplatnil v edici Světlo Indie (1945) i samostatně své překlady klasické indické literatury (z angličtiny i ze sanskrtu) a parafráze staroindických upanišad. – Na výtvarné podobě publikací se podíleli mj. Zdeněk Juna, Václav Karel, Karel Kinský, Jaroslav Lebeda, Vladimír Linka, Antonín Lískovec, Vlastimil Rada, Karel Štika a Marie Vořechová-Vejvodová, později zejména Otakar Fuchs.