Jindřich Levý

První čáslavské knihkupectví založil 1839 po dvouletém působení v Chrudimi bývalý zaměstnanec královéhradeckého tiskaře, knihkupce a nakladatele Jana Hostivíta Pospíšila Václav Váša (* 1799, † 1868). Od vdovy Anny Vášové (roz. Riedlové, * asi 1811, † 1890) převzal 1876 závod Vášův synovec Leopold Horáček (* 1838, † 1895), který se věnoval veřejné činnosti a vedení ponechal manželce Anně Horáčkové (roz. Rotterové, * 1861, † 1938). Ta vedla knihkupectví i po manželově smrti pod firmou Leopolda Horáčka vdova. Jindřich Levý (* 1879 Podgórze, dnes Krakov-Podgórze, Polsko, †1963 Čáslav) se v mládí s rodiči přistěhoval do Přerova, kde vystudoval nižší gymnázium a dvouletou obchodní školu. Od 1894 pracoval v přerovském knihkupectví Ant. Michálek, později v knihkupectvích v Domažlicích a v Plzni, absolvoval i praxi v Německu. 1899 nastoupil do čáslavské firmy jako knihkupecký účetní, v říjnu 1904 získal knihkupeckou koncesi a prosinci téhož roku podnik od Anny Horáčkové převzal. Za 1. světové války, kdy byl mobilizován a prošel několika bojišti, vedla závod jako prokuristka jeho první manželka Marie, roz. Oratorová. V Čáslavi se Levý zapojil do profesního, spolkového a veřejného života. Byl přísežným znalcem pro obor knihkupectví a papírnictví u okresního soudu, pořádal koncerty českých hudebníků a pěvců, 1911 se podílel na organizaci čáslavského vzletu aviatika Jana Kašpara, působil v Sokole, ve vojenských spolcích a v živnostenských korporacích, podporoval turistický ruch. V květnu 1945 byl pravděpodobně na udání dalších čáslavských knihkupců obviněn z kolaborace a 6 měsíců vězněn. Prozatímní vnucenou národní správou jeho firmy byl pověřen knihkupecký účetní Jaroslav Seidl (* 1911 Čáslav). Levý byl v únoru 1946 odsouzen Okresní trestní nalézací komisí v Čáslavi „k pokutě 50 000 Kčs, v příp. nedobytnosti k 1 roku vězení pro nabízení svých služeb německým úřadům“, proti rozsudku se však odvolal. Národní správa jeho knihkupectví byla v dubnu 1946 zrušena, v březnu 1947 Levý převedl koncesi na svou druhou manželku Marii Levou (* 1909), ale v březnu 1948 knihkupectví převzaly do národní správy podniky komunistické strany Svoboda. V červnu 1948 zrušila Trestní odvolací komise Zemského národního výboru v Praze předchozí trestní nález pro nezákonnost, protože skutková podstata provinění nenastala. Levý pak ještě údajně pracoval v městském archivu. Pohřben by do rodinného hrobu na čáslavském hřbitově.

Vyšlo cca 17 titulů. – Nakladatelství otevřel Levý velkoformátovým albem reprodukcí obrazů a kreseb Františka Kupky (vyšlo 1906 v redakci novináře Jana Hájka s úvodem německého kritika Karla Eugena Schmidta). Nákladná propagace (1905 vybízel k subskripci působivý plakát Vratislava H. Brunnera) ani vhodné načasování (od srpna 1905 do ledna 1907 putovala po českých a moravských městech výstava Kupkovy tvorby) nepřinesly předpokládaný obchodní úspěch. Levý pak zbytek nákladu alba prodal pražskému nakladatelství B. Kočí, které jej s novým titulním listem zařadilo mezi své publikace. Další nevyhraněný program Levého nakladatelství formovaly především nakladatelovy osobní kontakty. V prvých letech vydal několik hudebnin (mj. 1. sešit biblických písní Karla Moora) i výklady právních norem (připravoval je čáslavský úředník Josef Musil). Původní beletrii zastoupil po povídkách Svatopluka Karmena (1910) a Josefa Jahody (1920; vytištěny byly původně 1913 pro Zemědělské knihkupectví a nakladatelství A. Neubert v Praze) reportážní román z cizinecké legie Vladimíra Ležáka (1926), překlady nabídly oddechovou četbu v románech Herminy Lecomte du Nouÿ, Hedwigy Courths-Mahlerové a Alexandra Dumase. Ve 20. letech hostil Levý malíře Jaroslava Šetelíka, jehož akvarely a kresby Čáslavi vydal v samostatném albu (asi 1924), na pohlednicích i jako ilustrační doprovod regionálních publikací svého nákladu (průvodce Čáslaví se statěmi starosty města Karla Cibulky a archiváře Josefa Dlabáčka, vlastivědný a propagační sborník u příležitosti krajinské výstavy 1926). – Obálky beletrie navrhli mj. Artuš Scheiner a Jan Goth (šifra JG). Kupkovo album reprodukovaly a tiskly Grafické závody V. Neubert v Praze na Smíchově, na tisku ostatních titulů se podílelo několik firem, nejčastěji kutnohorská tiskárna Adolf Švarc (resp. nástupce Antonín Novák).