Vlastivědné nakladatelství a knihkupectví Marie Lábkové

Nakladatelství založila a vedla Marie Lábková (* 1892 Plzeň, † 1965 Plzeň), sestra a spolupracovnice významného plzeňského vlastivědného pracovníka a zakladatele Národopisného muzea Plzeňska Ladislava Lábka. Po 3 letech měšťanské školy absolvovala 1907–1909 dvouletou pokračovací dívčí školu a současně se vyučila obchodní příručí u otce Františka Lábka v obchodě smíšeným zbožím a trafikou. Pak pracovala jako příručí, od 1912 v bratrově papírnictví spojeném s prodejem výrobků uměleckého průmyslu a starožitností. Se sestrami Boženou a Annou rovněž provozovala obchod s lidovým uměním a výšivkami Svéráz, ve Společnosti pro národopis a ochranu památek v Plzni založila Krojový odbor, publikovala stati o regionálních krojích, byla administrátorkou publikací a periodik Ladislava Lábka a společností, ve kterých působil. Když se Ladislav Lábek v červnu 1922 stal definitivním správcem Národopisného muzea Plzeňska, převzala jeho obchod a získala živnostenský list na provoz papírnictví, prodej kancelářských potřeb a ozdobného zboží. Její žádost o knihkupeckou a nakladatelskou koncesi 1929 narazila na odpor západočeského knihkupeckého grémia (argumentovalo především nedostatkem odborné kvalifikace žadatelky a nadbytkem knihkupectví v Plzni). Koncesi nezískala ani po odvolání k ministerstvu obchodu a vzápětí byla opakovaně stíhána živnostenskými úřady pro neoprávněný prodej knih v papírnictví. Teprve v říjnu 1931 obdržela koncesi knihkupeckou, omezenou na vydávání a prodej knih vlastivědných a poučných s vyloučením knih zábavných, a pak v prosinci 1934 plnou koncesi nakladatelskou a knihkupeckou. Knihy vydávala nejprve pod svým jménem, později převážně pod neprotokolovaným názvem Vlastivědné nakladatelství a knihkupectví Marie Lábkové nebo jeho drobnými obměnami. V komisním prodeji nabízela tisky Společnosti pro národopis a ochranu památek v Plzni, Národopisného muzea Plzeňska, dalších plzeňských muzeí a spolků i obdobných pražských korporací a soukromých badatelů. Pro trvající spory s profesními organizacemi nebyla přijata do Svazu knihkupců a nakladatelů a vstoupila do opozičního Spolku čsl. knihkupců a nakladatelů, usilujícího o uvolnění přísných obchodních pravidel v oboru. Funkci ve výboru Spolku však 1937 odmítla a 1938 se stala členkou oficiálního Svazu. 1949 se vzdala koncese nakladatelské, 1952 bylo zrušeno jej knihkupectví a 1953 papírnictví.

Celkem vyšlo cca 40 titulů. – Po získání koncese 1931 Marie Lábková mezi knihy svého nákladu zpětně zařadila i tituly edice Památná místa našeho kraje (1925–1933, red. Ladislav Lábek) s texty Ladislava Lábka, Alexandra Berndorfa, Františka Raušara, Václava Hataje, Václava Kleina a Václava Chudáčka k regionálnímu kulturnímu a historickému místopisu, které jako nakladatele uváděly Ladislava Lábka nebo Společnost pro národopis a ochranu památek v Plzni. Jejím nákladem vyšly jen dodatečně do edice začleněné pověsti pro mládež od Franka Weniga (1929) a vlastivěda Blovicka Františka Raušara (1933). Navazující tematicky různorodější Vlastivědná knižnice Plzeňska (1933–1935) přinesla stati k dějinám průmyslových závodů (Felix Vondruška, Václav Forst, V. Stránský a Vojtěch Kraft), příspěvky k životu a dílu západočeských kulturních osobností (Josef Volf, Alexander Berndorf, Emil Felix, František Teplý) a ke kulturnímu místopisu (Vojtěch Pomahač), cestopisné a národopisné zápisky z Pošumaví (František Maloch, Jan František Hruška) a sbírku veršů (Zdeňka Marčanová). Mezi odbornými tituly edice převažovaly zvláštní otisky článků z vlastivědného časopisu Plzeňsko. Malá knihovna Plzeňska (1932–1933) připojila k průvodci po Zelenohorsku (Alexander Berndorf) z nákladu Společností pro národopis a ochranu památek básnickou sbírku (Karel Václav Kuttan). Bibliofilská alba Plzeň tvořivá (1935) představila faksimiliemi rukopisu, vlepenými fotografickými portréty a stručnými medailony herce Adolfa Kreuzmanna a literáta Jana Františka Hrušku. Mimo edice vyšly mj. pověsti z Plzně a okolí Jaroslava Schiebla, soubory básnické tvorby V. M. V. Bělohrobského (uspořádal František Raušar) a Bernarda Guldenera (připravil Emil Felix) a plán plzeňských památek a veřejných budov (nakreslil Ladislav Lábek). Některé odborné tituly nakladatelství (mj. Lábkova Zkáza staré Plzně) vycházely souběžně z téže sazby v ročenkách Národopisného muzea Plzeňska. Mimo vlastní program se Marie Lábková podílela na vydání studie Františka Štampacha o možnostech výchovy toulavých dětí v edici Spisy společnosti pro výzkum a řešení cikánské otázky (1933, red. Jaroslav Stuchlík). Bezprostředně po osvobození 1945 uzavřela produkci sbírkou válečné poezie (Sylva Boháčová-Žikešová). – Na ilustracích a obálkách se podíleli především Karel Koubek a Karel Votlučka, ojediněle též F. V. Eisenreich a E. Strouhal. O profesionální grafickou úpravu většiny titulů pravděpodobně pečovali typografové Emanuel Petlan a Václav Skřivan.  Hlavní tiskárnou nakladatelství byly Grafické závody Neuber, Pour a spol. (později Pour a spol.) v Plzni.