Karel Vačlena (Jablonec nad Nisou)

Synovec mladoboleslavského knihkupce a nakladatele Karla Vačleny (>LČL 4, s.1178–1182) Karel Vačlena (* 1863 Božetice u Milevska, † 1926 Železný Brod), zprvu zaměstnaný jako knihkupecký příručí u svého strýce, vydával nejprve v Mladé Boleslavi a krátce v Praze ženský zábavný a naučný časopis Vesna (1904–1907, red. Olga Fastrová). Pak působil v  knihkupectvích v Praze, ve Valašském Meziříčí, v Táboře a v Mladé Boleslavi. 1921 otevřel v Jablonci nad Nisou knihkupectví a 1924 k němu připojil nakladatelství, které pod manželovou firmou vedla lidová spisovatelka Františka Vačlenová (roz. Karbanová; * 1879 Plhov u Sobotky, † 1961 Železný Brod). Dcera Marie Vačlenová (později provd. Beková; * 1900 ?, † 1974 Železný Brod) působila ve 20. letech jako knihkupkyně v Železném Brodě, kde si pronajala knihkupectví od Josefa Kotrby. Nesoustavná nakladatelská produkce vycházela v Jablonci nad Nisou a po 1925 též v Železném Brodě střídavě pod firmami Karel Vačlena nebo Marie Vačlenová. Na činnosti nakladatelství se diletantskou literární, výtvarnou i hudební tvorbou podílel syn manželů Vačlenových Karel Vačlena mladší (* 1902, † 1986), který se nejprve angažoval ve skautingu, později působil jako notář na Podkarpatské Rusi. Za německé okupace kolaboroval s nacisty, 1968 v Turnově se sovětskou armádou a 1974 byl odsouzen k několikaletému vězení pro spoluúčast na vraždě své sestry Marie Bekové, bývalé knihkupkyně v Železném Brodě. Zemřel po návratu z vězení.

Celkem vyšlo cca 35 titulů knih a hudebnin. – Knihovna dobrodružství, výzkumů a cest (1924–1928) zařadila nejprve romány Gustave Aimarda. Z francouzštiny je přeložil Karel Vačlena mladší, který pak v edici publikoval pod pseudonymem Andrij Guba autobiografické povídky z Podkarpatské Rusi Zelená bije – sekera bije a pravděpodobně byl též autorem milostné prózy Román Hildy (1925, pseud. Tomáš Tobrno), vydané mimo edici. Později se program nakladatelství omezil na lidové povídky a romány Františky Vačlenové (pseud. Jan Bříza a Marie Solimanová) z venkovského prostředí, zčásti soustředěné do edice Matčina knihovna (1929–1932). Okolo 1930 vycházela i drobná edice písniček Vačlenovy zpěvní novinky s hudebními pokusy Karla Vačleny mladšího (pseud. Havel Těpeřský). Knihkupectví v Jablonci i v Železném Brodě, v jejichž rámci nakladatelství fungovalo, zanikla počátkem 30. let. Poslední prózy a příležitostnou divadelní hru publikovala Františka Vačlenová 1938–1948 pod svým jménem a vlastním nákladem jako tzv. soukromá nakladatelka v Železném Brodě a v Kokoníně (dnes součást Jablonce nad Nisou). – Na obálkách knih se jen výjimečně podíleli profesionální výtvarníci Artuš Scheiner a Konstantin Bušek, častěji se výtvarně uplatnil Karel Vačlena mladší (též šifra KV). Tisk zajišťovaly regionální firmy Karel Hofrychtr v Rovensku pod Troskami, Čepelák a Lažan, resp. Leopold Lažan v Sobotce, Jan Jiránek v Turnově a Jaroslav Jiránek v Železném Brodě.