Vortel a Rejman

Václav Vortel (* 1877 asi Oskořínek u Nymburka, † 1939 Plzeň) se vyučil knihkupcem u firmy Pavel Nešněra v Mladé Boleslavi a pak působil v knihkupectvích v Hradci Králové a v Praze, naposled v Komunistickém nakladatelství a knihkupectví. Ještě jako jeho zaměstnanec získal v létě 1922 knihkupeckou a nakladatelskou koncesi a založil vlastní nakladatelství s neprotokolovaným názvem Večernice. Na jaře 1923 z Komunistického nakladatelství odešel spolu s jeho dosavadním koncesionářem Rudolfem Rejmanem, který se připojil k jeho podniku. Počátkem 1924 oba utvořili na Vortelovu koncesi obchodní společnost Vortel a Rejman. Ta  se však již na jaře 1926 rozešla a její závazky i sklad publikací převzal Rudolf Rejman (* 1889 Jičín, † 1970 Praha), který pod svým jménem zřídil samostatné knihkupectví a nakladatelství. Václav Vortel odešel do Plzně jako obchodvedoucí Dělnického knihkupectví (pobočky sociálnědemokratického Ústředního dělnického knihkupectví a nakladatelství) a své pražské koncese se po pokusech o její propachtování 1929 vzdal. V Plzni působil ve funkcích Ústředního spolku československých knihkupeckých účetních a byl též uznávaným amatérským fotografem.

Pod postupně měněným firemním názvem Večernice (V. Vortel), Večernice (V. Vortel a R. Rejman), V. Vortel a R. Rejman, Vortel a Rejman vyšlo cca 30 titulů. – Nakladatelství zahájilo prózami Michala Mareše a verši pozdějšího plodného autora dívčích, ženských a dobrodružných románů Jaroslava Pokorného. První Edice Devětsilu (1922) po vydání programového sborníku Devětsil (red. Jaroslav Seifert a Karel Teige) nepokračovala, přestože někteří členové sdružení v nakladatelství dále publikovali (spisovatelé Jaroslav Seifert, Karel Schulz a Jiří Weil, právník Josef Hrdina) nebo s ním spolupracovali jako redaktoři či výtvarníci (Alois Adalbert Hoch, Jaromír Krejcar, Otakar Mrkvička, František Muzika,  Ladislav Süss, Karel Teige). Mimo edice vyšly ještě Rudé zpěvy Stanislava K. Neumana, cestopisná reportáž Karla Mussika, verše Karla Bedrny a sborníček protiklerikálních veršů. Po dvou překladech her pro ochotnická divadla v edicích Divadlo Večernice (1923) a Dětské divadelní hry Večernice (1923) převážila naučná literatura. Do přírodovědné edice Zrcadlo světa (1923–1924, red. A. A. Hoch) přispěli Jaroslav M. Petrbok a Jan Svatopluk Procházka, v edici Naše předhistorické památky (od 1924) publikoval lékař a archeolog Jan Axamit. Přednášky Socialistické společnosti (1924–1925, red. Ladislav Görlich) se zaměřily zejména na výklad a obhajobu společenských proměn v sovětském Rusku, pro edici Knihovna praktických příruček (1924) sestavil Karel V. Kuttan lidovou právní pomůcku. Poslední Nová knihovna (1924) se pokusila nabídnout populární četbu (často vydávané paměti pařížských katů Sansonů). Již koncem 1922 se nakladatelství ujalo nákladu a distribuce „pokrokového listu pro veřejné otázky" Zdeňka Nejedlého Var. Nepravidelně vycházející časopis po rozchodu společnosti Vortel a Rejman přešel 1926 do nákladu Rudolfa Rejmana stejně jako přidružená Knihovna Varu (od 1923). – Nejednotná vnější úprava tisků prostřídala avantgardní typografii (knihy členů Devětsilu) s tradičním grafickým řešením (některá beletrie) a úspornou tiskárenskou rutinou (naučné tituly). Většinu publikací vytiskly pražské firmy Adolf Novotný na Žižkově a Občanská knihtiskárna.