Jindřich Lorenz

Zakladatel firmy Jindřich Lorenz (* 1854 Třebíč, † 1935 Třebíč) pocházel z rodiny bednářského mistra, studoval na reálce v Jihlavě a vyučil se knihkupcem u J. F. Kubeše v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě, kde pak pracoval za jeho nástupce Josefa Menšíka jako obchodvedoucí. Další knihkupeckou praxí prošel ve Vídni, v Brně a v Praze. V té době se angažoval i ve Spolku českoslovanských knihkupeckých účetních. 1877 založil se společníkem knihkupectví a antikvariát ve Vídni. Záhy se s ním však rozešel a vrátil do Třebíče, kde 1880 vytvořil s tiskařem, knihkupcem a nakladatelem Janem Františkem Kubešem společnost J. F. Kubeš a J. Lorenz. 1883 převzal od Kubeše knihkupectví (od 1884 je vedl pod svým jménem), osamostatnil se a zahájil nakladatelskou činnost. Krátce měl i knihkupeckou filiálku v Novém Městě na Moravě. 1890–1891 uváděl na některých knihách jako místo vydání kromě Třebíče i Prahu. 1935 prodal knihkupectví své zaměstnankyni Boženě Hekšové. Nakladatelství po Lorenzově smrti převzala jeho vnučka Anna Nováková (* 1911 asi Třebíč, † ? ?), choť bankovního úředníka. Fakticky je však řídil majitelčin otec Karel Stránský (* 1883 ? ?, † 1964 ? ?), státní úředník na penzi, který vedl firmu již v posledních letech Lorenzova života.

Vyšlo cca 200 titulů. – Nakladatelskou činnost zahájil Lorenz obrázkovými knížkami pro děti, pohádkami, zpěvníky a kalendáři (sám uspořádal mj. výbor pohádek, pověstí, bajek a hádanek Ráj a sestavil studentský zápisník v české i německé verzi). Připojil beletrii pro mládež (Jan Karel Hraše), od edice Lorenzova nová česká knihovna (1890; jen Karel Adámek: Z pamětí korunování českých králů) však převážily popularizační historické přehledy a příručky pro studenty a nejširší veřejnost. Spolupracovník nakladatelství Gustav Friedrich, pozdější profesor pomocných věd historických na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, připravil několik populárně-naučných titulů pro edici Lorenzova knihovna naučná (1891–1892) a „výborem nejčelnějších plodův literatury české" Národní knihovna (1896; Ján Kollár a Karel Hynek Mácha) uvedl do edičního programu základní díla české klasiky. Pod svým jménem a pod pseudonymy Jar. Třebický a J. V. Třebický se Friedrich uplatnil i jako autor slovníčků a historických přehledů. Další populární příručky a návody různého zaměření (zdravověda, astronomie, hypnotismus, spiritismus, kouzelnictví, tanec, společenské hry, společenské chování, květomluva, známkomluva), cestovní průvodce, gratulanty, tajemníky lásky, anekdoty, zápisky do památníků apod., které až do počátku 20. let tvořily význačnou část produkce, vycházely (zprvu údajně rovněž za anonymní a pseudonymní účasti Gustava Friedricha) krátce spolu s českou beletrií (Karel Jaromír Erben, Vítězslav Hálek) v edici Univerzální knihovna (asi 1905–1907), později mimo edice. Příležitostně je doplňovaly informativní brožury o aktuálních událostech ve světě (kompiloval je mj. Stanislav Ciliják). Dětským odběratelům byly určeny drobné sešitky v edicích Lorenzova krejcarová sbírka národních pohádek, Sbírka národních pověstí, Knihovna mládeže, Knihovna divadelní a Knihovna kouzelná. Od konce 19. století až do svého zániku se však nakladatelství prezentovalo především kapesními jazykovými slovníky, z nichž většina vyšla v několika vydáních. Jejich řadu zahájil úspěšný německý a německo-český slovník Jana Štěpána, další slovníky sestavovali mj. František Brábek (maďarština), Josef Forejt (ruština), Ignacy Kaczor (polština), Jan Amos Kajš (esperanto), Josef Kout (srbocharvátština), Josef Štefan Kubín (francouzština), František Rusinský (italština, španělština), Vladimír Sís (bulharština), Josef Sedláček (latina), Jan Váňa (angličtina). Převážně mimo český knihkupecký trh směřovaly dvojjazyčné slovníky cizích jazyků (polsko-anglický, polsko-německý, italsko-německý, maďarsko-německý, rusko-německý aj.). Později zařazovalo nakladatelství část slovníkové produkce do volných nečíslovaných edičních řad (Lorenzova kolekce, Kollektion Lorenz, po 1945 Lorenzova slovníková edice). Atrakcí firmy se staly knížky, tištěné ve zmenšených formátech jako tzv. kolibří (okolo 6x4 cm) nebo řidčeji diamantová (okolo 3x2 cm) vydání. Obsáhly celé spektrum Lorenzovy produkce od beletrie českých klasiků (František Ladislav Čelakovský, Vítězslav Hálek, Karel Havlíček Borovský, Karel Hynek Mácha, Božena Němcová, Jan Neruda) přes osvědčené i nové tituly příruček, návodů a průvodců až po kolibří řady jazykových slovníků. Neustálené názvy nečíslovaných edic (Palečkova knihovna pro českou mládež, Kolibří knihovna a Kolibří literatura s variantami Česká kolibří literatura, Třebíčská kolibří knihovna a Třebíčská kolibří literatura) byly uváděny zpravidla jen na obálkách knih a podobně jako u slovníků se uplatnily především v propagačních tiskovinách nakladatelství. Z několika titulů regionální vlastivědy jsou nejvýznamnější nedokončené Dějiny města Třebíče Viléma Nikodema (1931). Knihkupeckým firmám byl zdarma rozesílán „měsíčník pro české knihkupce a příbuzné obory" Literární věstník (asi 1892–1914, red. Jindřich Lorenz). Ve veřejných sbírkách se zachovalo jen několik rozptýlených čísel, takže možné zaměření časopisu nad rámec propagace Lorenzovy produkce se nepodařilo ověřit. Cenným informačním pramenem k vývoji českého knihkupectví a nakladatelství je oborový adresář, který Lorenz nepravidelně vydával od 1898 (1. ročník pod názvem Adresář českých knihkupců, nakladatelů a příbuzných oborů, další s drobnými variantami původního názvu, od 1903 jako Lorenzův adresář... ). Zprvu jej pořádal sám nakladatel, od 1907 knihkupecký odborník Leoš Karel Žižka, od 1921 redaktor profesního časopisu Jan Gotthard. V postupně rozšiřovaných a zpřesňovaných heslech adresář shrnoval aktuální údaje o českých (později československých) knihkupeckých a nakladatelských firmách doma i v cizině, v některých letech i s přesahem k tiskárnám, knihařstvím a papírnictvím. Přestože od ročníku 6 (1907) přinášel i podrobné informace o oborových profesních sdruženích a odborných periodických i neperiodických publikacích, oficiální knihkupecké organizace omezily svou účast na pomoc při dohledávání údajů. S odchodem svého stárnoucího zakladatele do ústraní proto 1932 adresář 13. ročníkem (Lorenzův adresář knihkupců, nakladatelů a příbuzných odborů v Republice československé, jakož i čsl. závodů v cizině, na titulním listě chybně 1931) bez náhrady zanikl. Kromě knih vydávala firma i pohlednice (mj. sérii moravských dopisnic podle akvarelů Pavla Körbera), filatelistická alba a mapy hvězdné oblohy. Již od 20. let 20. století se její produkce postupně omezila na reedice kolibřích vydání klasiky a populárních příruček a na jazykové slovníky a učebnice. Poslední edice Knihovna školních příruček (1945; Vladimír Sova: Latinská slova v české mluvě obvyklá) se již nerozvinula. – Jen zřídka byly zařazovány konvenční ilustrace (František Doležel, Josef Ferdinand Hetteš, Josef Hübsch a Karel Vítek). Tisk Lorenz zprvu zadával především regionálním firmám Ant. Kasalý v Dačicích, J. F. Kubeš v Třebíči a J. F. Šašek ve Velkém Meziříčí, později i dalším tiskárnám v Čechách a na Moravě.